Na tento „bonbónek pro všechny fanoušky nesmrtelných Monty Pythonů, Stopařových průvodců vesmírem, Červených trpaslíků a podobných intergalaktických konin“ (viz zadní přebal knihy) jsem narazil zcela náhodou (jak jinak) při delším čekání na mou milovanou ženu. Hned na první pohled vás upoutá nepřehlédnutelný obal se stříbrnou metalízou a na dnešní poměry velmi kvalitní řemeslné zpracovaní knihy. Pak stačilo jenom lehce zalistovat knihou a bylo jasné, že Cesta na Mars od Erica Idlea (ano, velmi správně si toto jméno spojujete s Monty Pythonovým létajícím cirkusem) se pro mě stane velmi vítaných společníkem aspoň na jeden večer.

Nejprve načrtněme děj: Robot jménem Carlton doprovází dva průměrné komiky po jejich intergalaktické cestě za prací a snaží se během této šňůry najít pravidla humoru a jednou provždy vyřešit otázku, jestli robot může pochopit humor a ironii. Přitom se pochopitelně stane svědkem mnoha neuvěřitelných situací, velkou láskou počínaje, tajným spiknutí konče. Prostě taková akční klasika, avšak v přeci jenom v poněkud odlišném provedení. Děj nemá cenu příliš rozebírat, protože opravdu není originální ani extra dynamický. Předpokládám, že snad ani autor nic takového nezamýšlel, vždyť se nejedná o spisovatele akčních scén, ale o originálního komika.

A právě v tomto vidím základní problém knihy. Ano, je vtipná, dokonce si myslím, že některé hlášky mohou zlidovět, ale přeci jenom jsem od Pythona čekal toho humoru poněkud více. Dokonce bych řekl, že tam občas ani žádný humor není, protože mě často zahlcoval skrytý smutek této knihy. Já vím, i humor může být smutný, ale přeci jenom…

Vydavatelé této knihy mě nutí srovnávat se Stopařovým průvodcem po galaxii a já tvrdím, že je to naprosto nemožné. Tato kniha určitě není pro teenagery, kteří chodí do školy s ručníkem přes tašku. Od čtenářů této knihy se přeci jenom očekává určitá vyzrálost, protože humor tohoto díla je komplikovanější, hlubší, prostě hůře stravitelný. Při čtení mě několikrát napadlo, proč vydavatelé, proč vlastně vydavatelé dali do vínku tohoto románu podtitul „postmodemový román“. Rád bych věřil, že to nebylo z komerčních důvodů, ale jiný důvod mě nenapadl (jenom doufám, že to nebyl pokus o humor, který jsem nepochopil… :o)))

Pokud teď máte pocit, že se mi kniha nelíbila, jste na omylu. Pouze jsem byl připraven na něco naprosto jiného, na hromadu úžasného humoru, drsných narážek, skopičin… a čekal na mě nakonec lehce humorný román plný krásných a vtipných myšlenek. A to není málo.

Eric Idle: Cesta na Mars
Hodnocení: 72 %
Vydalo Argo v roce 2003

Štítky: recenze knihy