Přesně těmito klíčovými slovy lze jednoduše charakterizovat uplynulý víkend. Za kočárkem se schovává první kočárkový výlet s Aničkou a Jitkou. Samozřejmě jsem si ho pěkně užíval, naparoval jsem se jako páv a každý můj pohled křičel: Heč, mám nejkrásnější dceru na světě! Toto nadšení mi vydrželo bohužel pouze zhruba hodinu, než se objevil praktický problém: nejdříve mě začali pálit dlaně. Nejdříve trochu, ale velmi rychle se to začalo zhoršovat. Když se k tomu po chvíli přidala bolest ramen, velmi nenápadně jsem začal směřovat domů. Když se nám konečně podařilo dostat domů, měl jsem pocit, že už nikdy své ruce ani nezvednu… Jak říkám, mít dítě je pěkná dřina!

Když jsem druhý den ráno vstal a jako každé ráno jsem pozoroval ten náš malinkatý zázrak (a mnul jsem si bolavé dlaně a ramena), všimnul jsem si, že Anička tloustne. Normálně na férovku se jí začali nadýmat tvářičky! Docela mě to znervóznilo, takže jsem se ponořil do odborné literatury a už po několika prostudovaných knihách jsem zjistil, že je to tak v pořádku… Ale věřte mi, hodně mě to znervóznilo… :o))

A noc z neděle na pondělí mi konečně připomněla fakt, že miminko nejsou pouze radosti, ale i starosti. Anička měla (i tím i Jitka) velmi těžkou noc, protože plyny, které vznikají při trávení mateřského mléka, vůbec nechtěly dobrovolně opouštět její bříško… Díkybohu nad ránem se umoudřily a nechaly ty dvě moje berušky aspoň trochu vyspat. Takže když jsem ráno odcházel do práce, mohl jsem s radostí v srdci vidět, jak obě pod jednou pěřinou spokojeně oddychují…

Štítky: Koubovi