Renesanční Pavel Kotrla

Mám rád lidi, kteří něco umí. Mám rád lidi, kteří něco dokáží dotáhnout do konce. Mám rád lidi, kteří toto dokáží ve více oborech. Mám rád lidi, kteří to nevykřikují do světa a proto jsou výjimeční. Takových lidí je hrozně málo. Jedním z nich je i Pavel Kotrla.

Narazil jsem na něj „internetovou“ náhodou, když jsem pro svůj deníček hledal redakční systém: jeho jméno včetně url jsem našel u české lokalizace systému pMachine. Hned poté jsem byl znova a znova překvapován, co všechno má na triku. Kromě deníčku [pak] (výtečné postřehy, krásné fotografie, netradiční obsah,..), vytvořil jedinný opravdový literární rozcestník v českých zemích Potápěč (roky jsem přemýšlel o tom, že by se to mělo udělat), je šéfredaktorem (a webdesignerem) literárního čtvrtletníku Texty, vede knihovničku rukopisů Scriptorium, k tomu všemu překládá, recenzuje a publikuje,… Určitě jsem na hodně činností zapomněl, ale to podstatné je jasné. Málo takových chodí po světě…

P.S.: Mám slabost pro ruskou poezii a „překvapivě“ ji mimojiné Pavel Kotrla překládá…

Aktualizováno: Další překvapení – Pavel Kotrla používá stejně jako já The Bat! :o))

Hnus

Když jsem dočetl článek Já jsem nechtěla !!!, uvažoval jsem, jestli se nemám rozeběhnout pro jistotu na záchod: něco tak hnusného jsem opravdu dlouho nečetl. Tím hnusem vůbec nemyslím kvalitu článku (je velmi dobře napsán), ale pocit, který ve mě vyvolal. Autorovi se podařilo přesně to, co chtěl: vyvolat diskusi a extrémní emoce. Ty jsou navíc zesíleny faktem, že pár metrů ode mě spokojeně oddechuje malinká holčička. Nejhorší ale na článku je to, že se takové věci na světě dějí a matkám tohoto typu se kromě pár let kriminálu (někdy dokonce jenom podmíky) vlastně vůbec nic nestane. A hlavně mi netvrďte, že za to nemohou (protože jsou nemocné, závislé, atd.). Pokud někdo není schopen být zodpovědný za svoje chování, neměl by mít občanku a chodit svobodně po tomhle světě. Už takhle je na svobodě dost psychopatů…

Paušální internet via Eurotel

Asi před deseti dny jsem dostal klasickou reklamní SMS od Eurotelu, který nabízel neomezené připojení k internetu pomocí technologie GPRS za 1000 Kč. Mé okolí to ponechávalo klidným, ale já vyskočil radostí. Vzhledem k malé domácnosti mám navíc místo klasického počítače notebook, takže představa, jak sedím u rybníka a brouzdám se (nejen) po internetu, mě uváděla k vytržení. Radost mi udělalo i připojení telefonu k notebooku pomocí technologie Bluetooth (nikdy dříve jsem ji neviděl v provozu), protože na notebooku nemám sériový port. Když to shrnu, během týdne jsem se po menších technických peripetiích poprvé připojil. Radost jsem měl ohromnou, ale právě v předchozích dnech přišlo první rozčarování. Na čtyři dny jsem vyrazil mimo Prahu a co se nestalo: v místě mého pobytu sice signál byl, ale přes GPRS jsem se prostě nepřipojil… A víte jaké je to být ČTYŘI DNY BEZ INTERNETU? Ach jo, jdu řvát na helplinku Eurotelu, protože takhle si mobilní kancelář opravdu nepředstavuju…

Bloggeři všech domén se spojili!

Když jsem zhruba před měsícem vyzýval Bloggeři všech domén, spojte se!, netušil jsem, že se všichni šikovní bloggeři opravdu spojí a to tak rychle. Výsledkem je nástroj Bloguje.cz, který by měl uspokojit i ty největší požadavky na blogovací systém. Tento projekt vznikl díky programování Arthura Denta, designu, který poskytl eLKa a hostingu od 41200. Dobrá práce, pánové.

Přistání na Řípu

Přistání na ŘípuTuhle knížku, kterou mám v knihovně už patnáct let a která patří mezi první, jaké jsem si kdy sám koupil, mám hodně rád. Vyšla s podtitulem „Antologie nových českých vědeckofantastických povídek“ a už to nenápadně upozorňovalo na fakt, že se nejedná o další z řady nějakých normálních sbírek povídek. Všechny práce jsou totiž originální a dost se vymykají klasickým sci-fi povídkám. Již úvodní (a mé nejoblíbenější) dílko Ondřeje Neffa: Poselství pro Agla Mathona, která nás zavede do postkatastrofické budoucnosti, je důkazem toho, že sci-fi nemá žádných hranic. S ostatních povídek má smysl vyzdvihnout předevevším satirický Plamínek Jaroslava Bočka a His Master’s Voice Jaroslava Veise. Mohl bych jmenovat všechny, ale to by bylo zbytečné. Kniha je natolik kvalitní, že byste si ji neměli nechat ujít. A pokud ji náhodou nemáte doma v knihovně, pak si ji můžete v antikvariátech pořídit za cenu kolem 20 Kč (proč tolik nestojí všechny knihy? Ach jo …).

Přistání na Řípu: Antologie nových českých vědeckofantastických povídek
Hodnocení: 81 %
Vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 1988.

Superbrouk II.

Konečně se nám Fidorka aspoň trochu vyplatila: Vyslyšela mé přání znovu najít a lépe vyfotit toho úžasného brouka. Přinesla mi ho před práh a položila ho na záda, aby mi neutekl a stačil jsem ho vyfotit. Pak jsem ho otočil pěkně nazpět a rychle cvakal jednu fotku za druhou, než zmizel v džungli naší zahrady. Poznámka: sirka měří 43 mm…

Ohlédnutí za 1. PraBlogem

Psát o tom, jak se PraBlog vyvedl, mi připadá poněkud zbytečné. Psát o tom, kolik jsme vypili piv (hodně…), taktéž. O čem se ale musím zmínit, bylo příjemné zjištění, že všichni bloggeři byli schopni diskuse. Radost mi udělal Arthur Dent, na kterém leží vývoj obdoby Blogger.com, který trpělivě snášel samozřejmě konstruktivní připomínky Marvina a Ghosta. Nezklamal ani White Dog se svým tradičním humorem a když se čas od času ozval Dupe, bylo to klasická perla… A protože úspěšné akce se musí opakovat, nezbývá nám nic jiného, než pokračovat

Aktualizováno: Nevím, jak se to mohlo stát, ale ve výčtu bloggerů mi úplně vypadla jedna bloggerka! Inko, přijmi mou omluvu… Ale když ty jsi byla na setkání tak výjimečně nenápadná, ba co dím, dokonce tichá… :o))

Fenomén Vosy na jazyku

Když vznikl projekt Vosy na jazyku, bylo jen otázkou času, kdy se stane nejoblíbenějším projektem „onemanshow“. Web tohoto výrazného typu na českém internetu chyběl, proto okolo Vosy vznikla svérázná komunita. Přesto mě velmi překvapila současná návštěvnost. Jak všichni ví, Vosa přestal publikovat, přesto se dení průměr návštěv pohybuje okolo čísla 1000. Čím to je? Odpověď je vlastně logická: z Vosy na jazyku se stalo regulérní diskusní forum. Důkazem je stálý nárůst komentářů pod články. Voso, co takhle udělat diskusní forum? Lidi by jsi na to měl…

XHTML 1.0 Invalid!

Když jsem při objevu blogů hltal všechny příspěvky Sovy v síti a Pixyho, doufal jsem, že jednou až budu velkej, budu umět dělat taky tak krásně validní stránky a budu zato odměněn tou krásnou ikonkou: XHTML 1.0 Strict valid! nebo CSS 2.0 valid! Postupem času jsem ale zjistil, že mě nebaví mít doma nainstalované všechny prohlížeče ve všech verzích a že mě vlastně ani nebaví všechny stránky na všechno testovat. Proto jsem na sobotním PraBlogu přiznal svou neschopnost být validní. Ano, jsem XHTML 1.0 Strict Invalid! A od vás není hezké, že se mi smějete. Protože smát se invalidům je přeci ubohé…

Všechno invalid!Aktualizováno: Abychom se my, invalidní tvůrci stránek, odlišili od těch validních, navrhuji použít tuto speciální ikonu jako poznávací prvek nás zoufalců… A jak správně podotknul Arthur Dent, vhodně je pro ikonku použit formát GIF místo „opensourcognugépélového“ PNG…

Druhá aktualizace: Protože se Marvin dožadoval svých autorských práv na slovní hříčku Invalid!, byl jsem nucen přidat k ikoně copyright. Pokud máte i vy ostatní pocit, že by tam měl být i váš copyright, připravte si odpovídající obolus a budete ho tam mít. Ten copyright.

Díky, Yuhů…

Když se Yuhů před několika málo týdny odmlčel se svým blogem kvůli výpadku svého notebooku a psal, že psát blog v práci na stroji svého zaměstnavatele mu připadá neprofesionální, řekl jsem si, že takových už moc není. Jenže v hlavě mi tím usadil brouka, který mě každý další den víc a víc kousal. Jasně, svůj blog a vše kolem píšu v práci. Mohu samozřejmě argumentovat, že dělám denně deset i více hodin, ale jak řekl Yuhů: Ono je to opravdu neprofesionální. Takže? Od dnešního dne přecházím na model „v práci práce – doma zábava“ a můj nový stroj za mé penízky mi k tomu dopomáhej…