Mám rád lidi, kteří něco umí. Mám rád lidi, kteří něco dokáží dotáhnout do konce. Mám rád lidi, kteří toto dokáží ve více oborech. Mám rád lidi, kteří to nevykřikují do světa a proto jsou výjimeční. Takových lidí je hrozně málo. Jedním z nich je i Pavel Kotrla.
Narazil jsem na něj „internetovou“ náhodou, když jsem pro svůj deníček hledal redakční systém: jeho jméno včetně url jsem našel u české lokalizace systému pMachine. Hned poté jsem byl znova a znova překvapován, co všechno má na triku. Kromě deníčku [pak] (výtečné postřehy, krásné fotografie, netradiční obsah,..), vytvořil jedinný opravdový literární rozcestník v českých zemích Potápěč (roky jsem přemýšlel o tom, že by se to mělo udělat), je šéfredaktorem (a webdesignerem) literárního čtvrtletníku Texty, vede knihovničku rukopisů Scriptorium, k tomu všemu překládá, recenzuje a publikuje,… Určitě jsem na hodně činností zapomněl, ale to podstatné je jasné. Málo takových chodí po světě…
P.S.: Mám slabost pro ruskou poezii a „překvapivě“ ji mimojiné Pavel Kotrla překládá…
Aktualizováno: Další překvapení – Pavel Kotrla používá stejně jako já The Bat! :o))
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: