Konečně se nám Fidorka aspoň trochu vyplatila: Vyslyšela mé přání znovu najít a lépe vyfotit toho úžasného brouka. Přinesla mi ho před práh a položila ho na záda, aby mi neutekl a stačil jsem ho vyfotit. Pak jsem ho otočil pěkně nazpět a rychle cvakal jednu fotku za druhou, než zmizel v džungli naší zahrady. Poznámka: sirka měří 43 mm…
0
Superbrouk II.
Předchozí příspěvek:Ohlédnutí za 1. PraBlogem
Následující příspěvek:Přistání na Řípu
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: