Včera jsem si sice posteskl, že je Šumava plná cyklistů, ale není všechno tak černé, jak vypadá na první pohled. Navíc když se na ní koukáte z perspektivy pomalu končící dovolené.
Na Šumavu se po pádu železné opony v roce 1989 pomalu ale jistě vrací život. Horské chaty přestávají být ostudou, naopak se z nich po rozsáhlých opravách vyklubaly pravé české klenoty. Odpadků kolem silnic je nějak méně, dokonce se v sebe menší osadě objevují kontejnery na tříděný odpad. Snad i řidiči aut jako by získali větší respekt (čas od času naleznete kus silnice, kde žádné auto neparkuje).
Sice mě pořád ještě bolí naražený bok od cyklisty, který mě skoro porazil na stezce, která začíná cedulí s přeškrtnutým bicyklem, ale ani se na něj nezlobím, tak moc se mi tady líbilo, že takovou drobnost opravdu přejdu. A až mě bude zase někdo štvát, vzpomenu si na Šumavu a zkrotnu jako beránek. Tedy asi…


