Na Šumavě je krásně. Čerstvý vzduch, krásné lesy, vzácné květiny, čisté potoky a, ať se mi to líbí nebo ne, tisíce cyklistů.
To, že lidi zapomněli dávno používat nohy na chození, je pěkných pár let jasné. Čím dál více aut na silnici jsou toho důkazem. Co je ale relativní novinkou na tomto fenoménu? Jsou to na střechu přilepené konstrukce na vození kol.
Často jsem přemýšlel o tom, kam se ty kolony aut (často až s pěti koly na střeše) vlastně ženou. Teď už to vím: do našich krásných hor. Aby na každém volném místě zanechali své plechové miláčky. Aby pak v supermoderní výbavě prosvištěli po vyasfaltovaných cestách. Aby pak v penzionu všem vyprávěli, kolik desítek kilometrů urazili.
Zkuste někdy z těch kol slézt. Rozhlédněte se kolem sebe, třeba pak zjistíte, že to, co jste před chvilkou přejeli, nebyl kořen, ale slepýš…
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: