Venku vedro k zalknutí, takže i já, tvor ryze městský (nebo kavárenský?), jsem nakonec odsouhlasil Jitčin nápad navštívit blízký moravský Aqua Park (proč se tomu vlastně teď neříká koupák?). Mé oči si sice musely dlouho zvykat na sluneční světlo a ani kšiltovka zaražená do očí mi moc nepomohla, ale co by člověk neudělal pro harmonickou rodinu…

První co mě upoutalo, když jsem se svlékl do plavek, byly upřené pohledy ostatních návštěvníků koupaliště. Ne, nebylo to mojí (ne)vypracovanou postavou, ani prehistorickým modelem mých plavek. Ty lidi mě sjížděli pohledem od hlavy až k patě, občas se jim na tváři mihl náznak úsměvu, prostě jsem byl exot. Teprve po pár minutách jsem na to přišel: Mám jinou barvu kůže.

Ty, co mě znají, teď určitě nechápavě kroutí hlavou: Vždyť jsem klasický středoevropan! Také jsem si to myslel, ale pouze do dnešního dne. Klasický středoevropan není bílý, ale tmavě hnědý až černý! Zbytek dne jsem si připadal jako Nigérijec v malé české vesnici. Všichni mě pozorovali; když jsem se k někomu přiblížil, hovor utichl. Nakonec mě dorazil rozhovor malého chlapečka s tatínkem ve frontě na pivo: „Tati, proč je ten pán tak bílej?“. Pán se sklonil k chlapečkovi a tišeji mu odpověděl: „Nekřič, ať tě neslyší! To snad vidíš, že je asi nemocnej!“.

Co k tomu dodat? Jak můžeme chtít po průměrném Čechovi, aby byl schopen žít v jedné zemi s afričanem nebo asiatem, když neumíme žít ani sami se sebou. Ještě že jsem se aspoň neurazil, ale královsky bavil…