Bolavé zuby. Řeknete, banalita. Ale pouze v případě, že vás nebolí. Nebo že nebolí nikoho z vašich blízkých. Jinak to banalita opravdu není. A to si představte, když se vám zuby začínají klubat. Že si na to nevzpomínáte? Ani se vám nedivím…

Už si nepamatuju, pokolikáté jsem ten stůl obešel, ale každým dalším krokem se Anička čím dál více pronášela. A plakala. Ne moc intenzivně, spíš jenom fňukala, ale rvalo mi to srdce. Nemohl jsem jí nijak pomoci, prostě se jenom klubali první zoubky.

Když pozdě v noci konečně usnula, došlo mi, že je to teprve první noc a že nás takových čekají desítky. Desítky nocí, kdy budu zoufalý z toho, že Aničce nemohu nijak pomoci…