Když se na začátku devadesátých let minulého století rozpadala federace, byl jsem z toho dost smutný. Měl jsem (a mám) Slováky rád, miluju tu krásnou slovenskou řeč, o to víc, pokud je v ní napsán příjemný román nebo básnička.

Proto jsem si nemohl nevšimnout jednoho zajímavého fenoménu: v Praze se pomalu ale jistě začíná zabydlovat velká slovenská komunita. Zrovna dnes při schůzce v jedné prestižní firmě mě uváděla velmi sympatická Slovenka, aby pak samotnou schůzku zahájila další sympatická Slovenka. Celé jednání bylo výtečné, dokonce jsem chvilkami sám přecházel do slovenštiny… :o))

Slovenštinu navíc denně slýchávám v obchodech, ve firmách, na ulici… A mám z toho radost. Politici sice naší společnou republiku rozdělili, ale nakonec se k sobě opět vracíme. Dokonce jsem ve svém oblíbeném knihkupectví uviděl první slovenské knihy a to je skvělé. Vítám vás zpátky, bratři Slováci…