Když jsem byl malý, považoval jsem zázraky za samozřejmost. Postupem času jsem přicházel na to, že zázrakem nemusí být nutně onemocnění profesora češtiny před písemkou, ale i zřeba menší překvapení. Bohužel i ta menší překvapení začala postupně mizet…

Pak ale nastal den D. Začal docela nenápadně, pozdní snídaní a brzkým obědem. Po přesunu do Rybiček, kam po chvíli přišel i Marvin, jsme se pomalu začali chystat na 2. Prablog. Že se něco děje, už naznačoval brzký příchod prvních blogerů: více než dvacet minut před začátkem. Čím více lidí se objevovalo, tím větší ticho se v místnosti rozléhalo. Vysvobození se jmenovala Arsinoe a Mers. Obě jasně naznačili, že to, co píší ve svých blozích, jsou opravdu ony. Dlouhé minuty bavily celou společnost a když už začaly vyčerpáním odpadat (ale neodpadly, vydržely!), chytil se zbytek osazenstva a začala ZÁBAVA.

Celý zbytek odpoledne a večera jsem se nestačil divit. Nikdo neprudil, slyšeli jste pouze smích, viděli pouze objetí, samá dobrá nálada. Vyvrcholení nastalo po osmé hodině, takže ti, co odešli dříve, přišli opravdu o hodně. Nechci nikoho jmenovat, ale všichni byli úžasní, prostě mi s vámi se všemi bylo krásně… Už se nemohu dočkat 3. Prablogu…

Poznámka: Dupe správně poznamenal, že důkazem povedenosti akce byl Marvin. Jak to? Normálně, on se chvílemi dokonce usmíval…

Štítky: prablog