Anna Marie, princezna Koubová

 

NáušniceTak, tak, už nás (a hlavně Jitku) na ulici cizí lidé nezastavují a neříkají nám, že máme moc hezkého chlapečka. Pravda, Anička nosí často modré oblečení, ale přeci jenom… Teď už se to stávat nebude, protože Anička dostala nádherné náušničky s kamínkem! A hned jak se jí zahojí ouška, vyměníme je za zlaté, které dostala při křtu.

Jsem z toho teď docela naměkko. Anička už přestává být miminkem a stává se malinkatou slečnou. Lidi, jestli ještě doma nemáte podobný zázrak, tak neváhejte, protože takový poklad nelze ničím na světě nahradit.

Oslava mytí nádobí II.

Musím se přiznat, že jsem byl překvapen reakcemi na článek Oslava mytí nádobí. Na jedné straně mě potěšilo kvantum reakcí, na druhé straně mě zklamalo, že se k Myčům nádobí přihlásilo tak málo lidí. Navíc to o některých z vás vím (a slíbili jste, že se k tomu veřejně přiznáte, pokud o tom napíšu článek).

Ukázalo se, že jsem některé aspekty mytí nádobí opomenul a tudíž se nyní pokusím toto napravit. Tak především musím vyvrátit mylné představy o nutnosti nadstandardního vybavení Myče. Opravdový Myč (dále OM) si vystačí pouze se základní výbavou, která obnáší následující:

  1. Dřez. Učení o Dokonalém Dřezu existuje hned několik, avšak zkušení OM vám potvrdí, že nejlepších výsledků se dočkáte s pomocí lehce otlučených, smaltovaných dřezů. Nemusím snad ani připomínat, že nerezový dřez je luxus určený pro Amatérské Myče.
  2. Mycí prostředek. Vzhledem k různému stylu mytí nádobí je třeba poznamenat, že neexistuje jediný dokonalý prostředek. Pravda, některé se dokonalosti blíží (viz můj první díl zamyšlení), ale přeci jenom si každý OM musí projít martyriem hledání správného prostředku.
  3. Odkapávač (= z(s)kapávač). Již několik let vede odborná veřejnost ostrou debatu nad důležitostí, respektive zbytečností, odkapávače. Vzhledem k tomu, že již několik let patřím k Liberální Alianci Humanistických OM (dále LAHOM), prosazujeme volnost výběru odkapávače bez nutnosti registrace.
  4. Pomůcky. OM, respektive LAHOM, dále doporučuje ještě další mycí pomůcky (houbičky, hadry, škrabky, drátky, kartáče, atd.), ale toto je již nad rámec této stati. Navíc v této oblasti neexistuje prakticky žádná shoda a tudíž se většinou jedná o individuální názory (například druhý místopředseda pro mechanické pomůcky LAHOM navrhuje zavedení embarga na firmu Vileda kvůli špatné kvalitě jednorázových hadrů).
  5. Voda. Řeknete si, voda je jen jedna, ale není tomu tak. Voda je buď tekoucí nebo napuštěná. Voda je buď v jednou dřez nebo ve dvou. A to je průšvih, protože jestli existuje mezi OM nějaký zásadní problém, jmenuje je tekutá nebo napuštěná voda. Bohužel neexistuje pravděpodobně jediná správná cesta, takže nám nezbude nic jiného, než se s tímto smířit a vybrat si vlastní cestu (snad jenom já, jako druhý asistent prvního tajemníka třetího místopředsedy pro vodu LAHOM, vám mohu doporučit tekutou vodu).

Též musím vyvrátit kritické názory na organizace sdružující OM, jako je například výše zmíněná LAHOM či na druhé straně spektra stojící a menšinová Liga levorukých pravicových OM. Není pravda, že vedeme žabomyší války. Musíte si uvědomit, že musíme najít společnou řeč pro boj proti Velkému Zlu (stroje jako myčky na nádobí) a vzhledem k převažujícími liberalismu mezi OM to není vůbec jednoduché.

Dnešní kratší pojednání si dovolím ukončit s tím, že pokud máte nějaké nejasnosti, využijte možnost dotazů pod článkem. Jenom se prosím neptejte na konkrétní jména produktů, protože nechceme dělat nikomu reklamu, ani pozitivní, ani negativní. Děkuji za pochopení.

P.S.: Jar opravdu není dobrý prostředek na mytí nádobí.

Hokej? Děkuju, nechci

Vždycky jsem byl sportovní fanda. Na svědomí to měl pravděpodobně můj táta, zarytý fanoušek Slavie. A protože se synové často pouští do opozice vůči otcům, stal se ze mě už od malička Sparťan. Proto je pochopitelné, že jsem nemohl odmítnout nabídku mého bývalého kolegy zdarma se podívat na zápas hokejové extraligy mezi Spartou a Karlovými Vary, ve kterých jsem navíc strávil prvních osmnáct let života.

Začátek návštěvy sparťanské arény byl příjemný, neboť exkolega jako novinář mě protáhl zákulisím stadionu, takže jsem občas valil oči jako malý kluk. To co následovalo potom, už tak zajímavé nebylo. Celý zápas byla jedna velká tragedie. Naprostá neschopnost hrát hokej mě u hráčů obou mužstev opravdu dostala, za celou dobu zápasu se prakticky nic nestalo, kromě jednoho gólu na každé straně. Snad právě proto bylo po celý zápas v aréně naprosté ticho, občas přerušené několika výkřiky karlovarských fanoušků. Nemluvě o tom, že se na druhý celek extraligy přišlo podívat pouhých 2.700 diváků…

Konečně chápu, proč jsou většinou ochozy stadionů poloprázné. Nekulturní podmínky a zoufalá představení našich týmů opravdu na ochozy moc lidí nedostanou. Co na závěr? Stejně jako jsem přestal chodit na fotbalovou Spartu, končím s návštěvou zápasů hokejové Sparty. Nemám totiž tolik času, abych ho plýtval na pozorování hromady zoufalců.

Oslava mytí nádobí

Hned na úvod je třeba upozornit, že následující řádky jsou určeny pro čtenáře s pevným žaludkem, které jen tak nevytočí nějaké klábosení o mytí nádobí. Protože pouze a jenom o mytí nádobí budou všechny následující řádky.

Mytí nádobí většina lidí z duše nenávidí a já se jim nedivím. Nádobí je často nechutně mastné a páchnoucí. Navíc se často sdružuje do perverzních hromad podobně postiženého nádobí s tendencí neustále nabývajícího pachu a hlavně množství. Co je však na tomto fenoménu nejhorší? Permanetní stav. Ano, nádobí se STÁLE špiní, POŘÁD se hromadí a NIKDY není všechno nádobí umyto. Ale přesto existují maniaci, kteří rádi nádobí myjí. Ano, patřím mezi ně.

Mytí nádobí je totiž hlavně rituál s přesně danými podmínkami a procedurami, které nelze měnit ani upravovat. Tak především nádobí myji ZÁSADNĚ mezi 22. a 24. hodinou, kromě pátku. Důvod? U mytí poslouchám pořad Divadlo Noc na radiu Regina. Velmi důležitý je též použitý mycí prostředek: používám jedině Frosch od firmy Werner a Mertz GmbH. Je ekologický a vyhovuje mi. Nádobí myji POMALU a PEČLIVĚ, žádný rituál nelze totiž uspěchat a za mastné nádobí bych se styděl. Nikdo mě u mytí nesmí rušit, to mě hodně znervózňuje. Z umytého nádobí stavím různé pyramidy a jiné skulptury, viz obrázek:

Mytí nádobí je zkrátka činnost, o kterou mě žádná pitomá myčka na nádobí nepřipraví. A proto, my myči nádobí, zvolejme nahlas: Myčka nádobí NIKDY neumyje nádobí tak dobře jako my! Ať žije svobodné mytí nádobí! Smrt mechanickým myčkám!

Hlad

Máme to v rodině. Nevíme proč, ale je tomu tak už po generace. Bojujeme proti tomu, ale bez sebemenšího úspěchu. Navíc jsem si vzal stejně postiženou ženu. Proto je Anička na tom naprosto stejně. Ano, správně, naše rodiny po generace sužuje permanentní hlad…

Hlad

Absolutní weblog

V každém oboru existují nejlepší. Proto, abychom je mohli určit, musíme nejdříve vymyslet vstupní podmínky: v případě weblogů například návštěvnost, pravidelnost publikování či množství denních spotů, teoreticky by šel hodnotit design. Těch hodnocení může být více, ale já se zaměřím na opačný pól: nejméně aktualizovaný weblog.

Na první pohled to vypadá jako nesmysl, ale já se pokusím tento pohled vyvrátit. Pokud jste konzervativní, vyhovuje vám, když se některé dobré věci v čase nemění. Prostě napíšete každé ráno stejné url a vyběhne na vás stejná stránka jako vždycky. Namítnete, že nadšených bloggerů, které přestalo psát své blogy, jsou stovky, jenže o těch já nemluvím. Mluvím o blozích, kteří mají už něco za sebou a jejich autoři nejsou žádná ořezávátka. Klasickým absolutním weblogem jsou pro mě Marvinovy stes(z)ky.

A proč Marvin vlastně nepíše? Protože, jak sám prohlásil, nemá o čem. Protože ho relativně dobře znám, něco to značí. Třeba to, že jsou weblogy, kde každý den přibývá spot, i když autor publikuje čistou vatu na zaplnění prostoru. I když nemá vůbec co říct, otravuje své okolí. Nebo je prostě Marvin s myšlenkami někde na cestách po Indii…

Díky Marvine za tvůj blog. Dáváš mi klid v rozbouřených vodách českých weblogů. Jenom se děsím dne, kdy se při návštěvě tvých stránek jednoho dne objeví nový spot. Co budu potom dělat, opravdu nevím…

Extra náplň pro T610

Stránek o nejlepším telefonu na světě existuje nepřeberné množství, které jsou více méně všechny legální. No a potom jsou stránky, které jsou legální o trochu méně, ba co dím, vlastně vůbec. Jednou z nich je fixa.

Na první pohled je vše v pořádku: žádné nelegální aplikace ke stažení ani nic podobného na první pohled nanejdete. Jenže: Ťukněte myší někam na stránku mimo odkazy, opakovaně tiskněte klávesu Tab, dokud nezežloutne rámeček kolem loga Mophun. Poté stiskněte klávesu s číslem 3. A hotovo.

Mezitím, co si stahujete nalezený poklad, zkuste přemýšlet. Tento návod mi prozradil nejmenovaný kolega s tím, že to mohu klidně pustit dál, že majitelé technologie Mophun stejně česky neumí a pokud by se autoři na stránku přeci jenom nějak dostali, kliknutím na logo na stránce se stejně dostanou na nezávadný obsah. Nechci se ptát na etiku věci, ani nic podobného. Zajímá mě jiná věc: PROČ to lidé, jako třeba autor fixy, dělají? Jako protest proti vysokým cenám aplikací? Jakou mají vlastně motivaci?

Otevřená kancelář

Vždycky když slyším nějakého chytráka, jak kritizuje fenomén otevřeného software, připomenu mu příklad kancelářského balíku OpenOffice.org.

Zrovna dnes jsem si stáhnul novou verzi tohoto výtečného balíku (1.1.0), dokonce v plně lokalizované verzi včetně českého pravopisu. Snad ani nemá cenu připomínat, že tato kancelář prostě nic nestojí a přesto nabízí snad všechny myslitelné a použitelné funkce, které můžete kdy potřebovat.

Pokud doma stále mydlíte své dokumenty v nelegálním MS Wordu, zkuste radši tento otevřený balík. Věřte, že vás nezklame…

Portál veřejné správy? Provokace!

Dlouho jsem uvažoval, k čemu je vlastně ministerstvo informatiky. Z elektronického podpisu se stala fraška a o jiném kloudném výstupu tohoto ministerstva jsem ještě neslyšel. Jenže pak jsem včera večer uviděl v televizi ve zprávách pana ministra Mlynáře, jak slavnostně oznamuje spuštěníinformačního kanálu za bratru 40.000.000 korun!

Chvilku jsem to považoval za přeřeknutí, ale když to po panu ministru začalo opakovat více lidí, stuhnul mi úsměv na tváři. Téměř jsem se rozeběhl k počítači, abych se na ten zázrak za 40 mega podíval: ano, dopadlo to přesně tak, jak jsem očekával. Ministerští chytráci opět utrácí mé daně za naprosté kraviny:

 

  1. IBM WebSphere. Portál jede na jednom z nejdražších portálových řešení, které znám. Samotná technologie bez programingu přijde na pěkných pár milionů. Proboha proč? Opravdu musí tento srandovní katalog odkazů používat tuto nesmyslně drahou technologii?
  2. Design. Když už se utopilo takové nesmyslné množství prostředků, nezbylo tam pár korun na design? Jakýkoliv design. Protože to zoufalství, které na stránkách je, odpovídá době internetového středověku tak devadesátého sedmého roku.
  3. Kód. Autoři museli pravděpodobně hodně šetřit, protože kód vypadá, jako by se exportoval z FrontPage. Opravdu autor kódu nikdy neviděl validátor? A co takhle XHTML a CSS? Jasně, to se nedá za 40 mega udělat…
  4. Název. Výtečná doména a název, opravdu velmi jednoduché, navíc GOV je ryze český název… Za URL bych umístil ještě třeba gdft55rf/23/gfztDEč55, ať je to co nejlépe zapamatovatelné…

 
Naprosto jsem tento projekt nepochopil. Nechápu vůbec, k čemu je určen. Stejně každá pologramotná opice umí najít v libovolném katalogu nebo vyhledávači stejné nebo úplnější informace během výrazně kratší doby. Drahé ministerstvo informací, opět jste mě přesvědčili o tom, že nejste schopni ničeho jiného, než si z lidí dělat legraci a utrácet peníze svých chlebodárců. Jediné, co mě utěšuje, je fakt, že to naší rodinu v přepočtu stálo pouze dvanáct korun z mých daní…

Portál veřejné správy? Provokace!

Dlouho jsem uvažoval, k čemu je vlastně ministerstvo informatiky. Z elektronického podpisu se stala fraška a o jiném kloudném výstupu tohoto ministerstva jsem ještě neslyšel. Jenže pak jsem včera večer uviděl v televizi ve zprávách pana ministra Mlynáře, jak slavnostně oznamuje spuštění informačního kanálu za bratru 40.000.000 korun!

Chvilku jsem to považoval za přeřeknutí, ale když to po panu ministru začalo opakovat více lidí, stuhnul mi úsměv na tváři. Téměř jsem se rozeběhl k počítači, abych se na ten zázrak za 40 mega podíval: ano, dopadlo to přesně tak, jak jsem očekával. Ministerští chytráci opět utrácí mé daně za naprosté kraviny:

 

  1. IBM WebSphere. Portál jede na jednom z nejdražších portálových řešení, které znám. Samotná technologie bez programingu přijde na pěkných pár milionů. Proboha proč? Opravdu musí tento srandovní katalog odkazů používat tuto nesmyslně drahou technologii?
  2. Design. Když už se utopilo takové nesmyslné množství prostředků, nezbylo tam pár korun na design? Jakýkoliv design. Protože to zoufalství, které na stránkách je, odpovídá době internetového středověku tak devadesátého sedmého roku.
  3. Kód. Autoři museli pravděpodobně hodně šetřit, protože kód vypadá, jako by se exportoval z FrontPage. Opravdu autor kódu nikdy neviděl validátor? A co takhle XHTML a CSS? Jasně, to se nedá za 40 mega udělat…
  4. Název. Výtečná doména a název, opravdu velmi jednoduché, navíc GOV je ryze český název… Za URL bych umístil ještě třeba gdft55rf/23/gfztDEč55, ať je to co nejlépe zapamatovatelné…

 

Naprosto jsem tento projekt nepochopil. Nechápu vůbec, k čemu je určen. Stejně každá pologramotná opice umí najít v libovolném katalogu nebo vyhledávači stejné nebo úplnější informace během výrazně kratší doby. Drahé ministerstvo informací, opět jste mě přesvědčili o tom, že nejste schopni ničeho jiného, než si z lidí dělat legraci a utrácet peníze svých chlebodárců. Jediné, co mě utěšuje, je fakt, že to naší rodinu v přepočtu stálo pouze dvanáct korun z mých daní…