V předchozím díle našeho nepravidelného seriálu jsem psal o tom, že kniha má svou hodnotu a s časem tato hodnota roste. Aby však vůbec nějakou šanci k růstu měla, musí se toho času dožít. První překážkou je špína a to ve všech svých podobách. Pojďme se na ni společně podívat.

2. Kniha není omyvatelná. Chce se mi věřit tomu, že se každá z nás víceméně pravidelně myje. Většinou se večer (a/nebo ráno) sprchujeme, myjeme si ruce před jídlem a po použití toalety. Proč zacházím až do naturalistických detailů? Hned se k tomu dostanu. Ne jednou jsem dostal nazpátek knihu, kterou jsem dříve zapůjčil, ve stavu, že jsem měl chuť zavolat firmu zajišťující deratizaci a desinfekci: obtisknuté palce prakticky na všech stránkách knihy, slepené listy (jak se to může někomu podařit?), prostě celkově zahnojené. Nejvíce mě však překvapil fakt, že kniha neuvěřitelně páchla! Bohužel již tuto knihu nemám, musel jsem ji spálit, abych po českých zemích nerozšířil úplavici. Sice jsem zkoušel myčku na nádobí, ale knihy jsou bohužel papírové a tudíž neomyvatelné.

Na základě tohoto a jiných podobných zážitků vám navrhuji toto, čeho se sám snažím důsledně držet: před každým otevřením knihy si umyjme ruce, to zdržení za to stojí. Proč by nemohli být všechny stránky krásně čisté a voňavé? Až budou knihy z plastu nebo v elektronické podobě, vyměníme tento bod za jiný (např. Displej není podložka na sezení), ale do té doby nebuďme… vždyť víte co…

P.S.: Nebylo by možné v knihkupectvích přikládat ke každé knize kousek obyčejného mýdla?