Považuji se v podstatě za liberála. Přesto si myslím, že má smysl některá zažitá pravidla nebourat, ale naopak je vytvářet nebo alespoň obnovovat. Co mě k tomu vede? Otřesná zkušenost. Udělal jsem totiž jednu chybu: půjčil jsem jednu knihu někomu, kdo neznal můj vztah ke knihám. Můj originální vztah ke knihám. Pokusím se vám pravidla nastínit pomocí deseti bodů, kterých by se průměrně inteligentní člověk měl dokázat držet.

1. Kniha není spotřební zboží. Možná vám hned první bod připadá banální. Ale právě v tomto bodě je ukryta současná knižní negramotnost, kterou rozhodně trpí drtivá většina národa. Z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu si mnoho lidí myslí, že kniha po přečtení ztrácí svou hodnotu, že je nejlepší ji mrsknout někam do kouta (v tom lepším případě), nebo z ní udělat balicí papír na vajíčka (v tom horším případě). Kniha však svou hodnotu postupem času neztrácí, ale naopak získává. A nejde jen o antikvární kousky z dědečkovi knihovny.

Lidský mozek nedokáže dlouhodobě udržet všechny ty příběhy a zápletky, které jste si kdy přečetli. Možná vás to překvapí, ale většina z nás si po měsíci pamatuje jména hlavních postav, po čtvrt roce tak pointu a po roce? Maximálně, že snad asi tu knihu někdy četl… Proto nezapomínejte na to, že knihy jsou investicí do mnoha (opakujících se) krásných večerů.