I kdybych chtěl tisíckrát tvrdit, že Anička není Jitky, mám stejně smůlu: To, jakou ohromnou radost má Anička z vody, zcela jasně ukazuje na stejnou úchylku Jitky. Obě milují vodu ve všech podobách, takže se mám opravdu na co těšit. Až Anička začne chodit a před ní se objeví první bahnitá louže…
Předchozí příspěvek:Smrť se převlékl…
Následující příspěvek:Plavání a růžový balón
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: JSEM KATOLÍK.