Mí přátelé si jistě vzpomenou na mé stálé kritické připomínky k české časopisecké scéně. Stále si stěžuji, že už není žádný časopis, na kterým bych strávil alespoň několik příjemných minut. Ale vždy jednou za dva měsíce si uvědomím, že výjimka přeci jenom existuje: je jím výtečná kulturně historická revue Dějiny a současnost.
Tento časopis ční nad jinými hned z několika důvodů. Hned na první pohled je jasné, že si s ním někdo dal dost práce: perfektní layout s dobře zvoleným řezem písma, střídmá (ale ne nudná) úprava v lehkém moderním střihu s perfektní obálkou slibuje více než slušný obsah. Pokud byste očekávali od kulturně historické revue nějakou „suchařinu“, nenechte se zmást. Každé číslo má kromě zaběhlých rubrik (recenze knih, aktuality, glosy,…) vždy jedno hlavní téma, které je rozebíráno hned několika autory z různým pohledů v různých historických dobách. Čtení je to poutavé a populárně napsané, ale vždy s citlivou snahou historické přesnosti, kterou garantují přední čeští historikové. Navíc pečlivě volené ilustrační fotografie skvělý obraz tohoto revue jenom podtrhují.
Zkuste se po Ďasu podívat, těch 69 Kč (pro předplatitele 55 Kč) za 64 stran se vám bohatě vyplatí a jednou za dva měsíce vás určitě nezrujnuje. Zkuste třeba hned aktuální číslo, kde kromě hlavního témata „Zdraví a nemoc“ najdete zajímavou anketu historiků o nejlepší historickou knihu roku.
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: