Snad všichni rodiče se zaobírají myšlenkami, čím se jejich ratolesti stanou, až dorostou do dospělosti. Většinou ještě okolo patnáctého roku věku dítěte stále tápou, ale my nikoliv. Jakmile Anička dostala do rukou tužku, bylo vše jasné: z celého širého okolí se na ní sesypaly múzy a už jí (až na jednu výjimku, kdy jí přepadla tvůrčí krize a vzteky zahodila tužku [7MB]) nenechaly na pokoji. Jitka z toho má velkou radost, já menší. Přeci jenom vím, jak se žije lidem, kteří se živí tvořením…

Poznámka: Autorem fotky i videa je Jitka, ostatně jako většiny fotek a videí, které se na tomto blogu objevují.
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: