To jsme si takhle o víkendu užívali rodinné pohody, když tu kolem mě prošla uražená Fidorka. Když tento uražený průchod zopakovala asi po sto čtyřicáté osmé, neodolal jsem a z Fidorky se snažil dostat, co že ji trápí. Nakonec se ukázalo, že je velmi nespokojená s kvalitou svých fotek na našich stránkách.
Proti takovému tvrzení jsem neměl žádnou obranu a tak jsem vzal do ruky fotoaparát a jal se sekat jednu fotku za druhou. Ten den o půlnoci, jsme společně s Fidorkou vybrali s té tisícovky portrétů jednu, kde jak sama Fidorka říká, vypadá dost drsně. No a tak ji tu máte…

Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: