Nehledejte za tímto výkřikem žádné vedlejší významy, protože má jediný: Anička se postavila na vlastní nohy! Včera ráno si prostě otevřela druhý šuplík u přebalovacího stolu, chytla se ho a stoupla si. Sama tento výkon oslavila hurónským křikem, takže jsme se s Jitkou zcela pochopitelně ihned rozběhli do obýváku a tam se již stojící Anička křenila od ucha k uchu, jako by tušila, jakou radost nám tím udělá. Stála tam tak pěkných pár minut. Začínám mít pocit, že Anička snad bude chodit dřív, než budeme v Evropské unii. To bude něco znamenat…
P.S.: Pokud máte pocit, že se postavila na vlastní pozdě, nechte si to laskavě pro sebe… Máme stejně ohromnou radost a tvrdíme, že je šikovná po rodičích… :o))
Vždycky jsem po něm toužil. Jako malý kluk jsem hltal jeho obrázky ze západoněmeckých katalogů šťastnějších spolužáků. Vždycky jsem ho chtěl mít. Jenže nikdy na něj nezbývaly ty správně volné peníze nebo když byly, nebyl zase k mání on. Občas na něj na nějakou dobu zapomenu, ale vždy se po čase znova vynoří. Kdykoliv jdu kolem bazaru, podvědomě koukám do výlohy, jestli ho náhodou neuvidím. Znám každý jeho detail, taky mám slušnou sbírku jeho fotek včetně dokumentace. Je to Grundig Satellit 3400 Professional. Jednou si ho koupím. A třeba zrovna vy mi ho pomůžete najít…

