Nehledejte za tímto výkřikem žádné vedlejší významy, protože má jediný: Anička se postavila na vlastní nohy! Včera ráno si prostě otevřela druhý šuplík u přebalovacího stolu, chytla se ho a stoupla si. Sama tento výkon oslavila hurónským křikem, takže jsme se s Jitkou zcela pochopitelně ihned rozběhli do obýváku a tam se již stojící Anička křenila od ucha k uchu, jako by tušila, jakou radost nám tím udělá. Stála tam tak pěkných pár minut. Začínám mít pocit, že Anička snad bude chodit dřív, než budeme v Evropské unii. To bude něco znamenat…

P.S.: Pokud máte pocit, že se postavila na vlastní pozdě, nechte si to laskavě pro sebe… Máme stejně ohromnou radost a tvrdíme, že je šikovná po rodičích… :o))

Štítky: Koubovi