Proč kočky předou?

Prakticky celý život jsem obklopen kočkami a občas si dokonce o sobě nekriticky myslím, že jsem znalec koček. Předem upozorňuji na to, že mám na mysli kočky čtyřnohé… Proto mě naprosto dostala informace, se kterou za mnou přišla Jitka a která se týká kočičího předení. Ono totiž není úplně jisté, že kočky předou spokojeností. Kočky totiž předou i (nebo jenom?) z jiného důvodu…

Proč tedy kočky předou? Že by to nebylo spokojeností z drbání? Že by to nebylo radostí z toho, že jsem se vrátil z práce? No…, jak se to vezme. Kočky totiž s největší pravděpodobností předou z prozaičtějšího důvodu: předením upoutávají na sebe pozornost! Jenže na rozdíl od prskání, které má odstrašovat, je předení určeno naopak k přilákání pozornosti! Věděli jste to? Mě to prostě dostalo…

Ach jo. Tak zase má další letitá pravda padla. V kolika dalších iluzích se ještě pohybuji? Je bílá stále ještě bílá? Naštěstí všechny tyto objevy mají jeden veskrze pozitivní význam: stále nás nutí znovu a znovu přemýšlet o všech našich dogmatech a demagogiích. A to je dobře, ne?

P.S.: OPRAVDU jste to věděli?

Kurs japonštiny

U nás v rodině těžko naleznete někoho, kdo by měl alespoň trochu nadání pro jazyky. Tím ani nemyslím mě a Jitku, ale obecně i tu rodinu v širším slova smyslu. Najdete u nás všechny možné profese, ale jazykově nadaného člena rodiny rozhodně ne. I mé sestře, která už pěkných pár pátků žije v  Německu, trvalo několik let, než němčinu zvládla. Proto nejen mě, ale celou naší rodinu, naprosto překvapila Anička, protože ta evidentně nejen že má talent na jazyky, ale navíc hned od malička ovládá ne zrovna jednoduchou tradiční japonštinu! Nevěříte? Přesvědčte se sami (WMV, 2.6 MB)!

Anička, Unie a hypotéka

V předchozím spotu jsem se rozplýval nad tím, jak se Anička konečně postavila na vlastní a jak určitě bude ještě před vstupem do EU chodit. No, evidentně jsme byli na Aničku příliš rychlí a ta nás velmi rychle vrátila do reality. Proč by měla někam spěchat? Pohoda a klídek je kromě vztekání (takovou vzteklou potvoru si určitě nedokážete představit…) její hlavní životní filozofií…

V předchozích týdnech jsme s Jitkou strávili mnoho času úvahami nad možnostmi vlastního bydlení. Dokonce jsme vážně začali uvažovat o hypotéce. Nakonec jsme (díky Bohu) zjistili, že nám nikdo dostatečné množství peněz nepůjčí a tak i nadále budeme bydlet v našem pronajatém hradu na Strahovském kopci. A víte, že nám to vůbec nevadí? :o))