Brouci útočí!

Titulek tohoto článku možná vypadá, že jsem se zbláznil, ale jak poznáte podle následujících řádků, od reality jsem se prakticky nijak nevzdálil. Ona příhoda se stala v páteční podvečer a hlavní roli v něm hrála Anička s Jitkou.

Jako každý den, kdy svítí sluníčko a holky nejsou ve městě, si Anička hrála na zahradě a Jitka ji z povzdálí kontrolovala. Najednou si Jitka všimla, že Anička drží v ruce docela velký kamen. Až po chvíli si uvědomila, že se vůbec nejedná o žádný kamen, ale o pořádného, pět centimetrů velkého brouka!

Brouček

Než stačila Jitka cokoliv udělat, brouk se Aničce zakousl do prstíku. Jitka se jala s Aniččinou ručičkou zběsile klepat, dokud se brouk neuvolnil. Naštěstí se celý incident obešel bez krve. Když jsem se potom vracel z práce, našel jsem obě holky už v relativní pohodě. Pouze Anička pořád po broukovi pokukovala a evidentně přemýšlela, proč ten hezký černý kamínek tak kouše…

Mohl by mi někdo prosím říct, jak se ten brouk jmenuje? A proč je ksakru tak veliký? A hlavně, co dělá na naší zahradě, která se nachází kousek od centra Prahy? A co na to Jan Tleskač?

Pozdní večer

Když Anička konečně po několika neúspěšných pokusech usne, večer ještě nekončí. Vždyť je toho ještě třeba tolik udělat…

Pozdní večer

Potrat

Na serveru Babinet.cz se v rubrice Zeptejte se mužů! objevila má další odpověď, která vyvolá určitě rozličné emoce, protože naráží na věčný problém rozdílů ve vnímání ženy a muže.

Iva se ptá: Jak vnímá muž (přirozený) potrat dítěte, které bylo sice neplánované, ale s dlouholetou partnerkou? Je normální, že se tváří, že nic nebylo, nic nebude, tak jedeme dál? Nebo to tak opravdu vnímá?

Ano, většinou vnímá, ale tak jednoduché to zase není. Musíme si uvědomit, že v sobě máme zakódované nějaké typy chování, které jsou důsledkem fungování mnoha generací. Navíc rozdíly mezi mužem a ženou jsou opravdu zásadní…

Muž měl vždy na bedrech přežití rodiny, byl většinou hlavním (a často i jediným) živitelem rodiny. Musel být proto odolný proti menším pohromám, které se vyskytovaly. A potrat, pokud žena přežila, byl naprosto běžnou věcí. Navíc vzhledem k velkému množství dětí a jejich velké úmrtnosti byl problém potratů opravdu na periferii zájmu. A to nejenom muže, ale hlavně ženy, která řešila mnohem zásadnější problémy: třeba jak nakrmit z toho mála, co muž domů přinese, všechny děti…

Dnes se samozřejmě všechno mění, ale pro ženu rychleji než pro muže. Především život získal mnohem větší cenu a k tomu všemu se rodí, hlavně v Čechách, výrazně menší množství dětí. To nemluvím ani o čím dál větším množství neplodných párů. Přesto tvrdím, že si toto uvědomují hlavně ženy, jako nositelky nového života. Muž prostě nemá vlastní zkušenost s nošením nenarozeného života a nemůže si tudíž důsledky potratu dost dobře představit…

Muže proto logicky tolik potrat nezasáhne. Samozřejmě mu vadí, protože šlo o jeho krev a hlavně o jeho milovanou. Ale pokud je po potratu žena v pořádku, dívá se muž více dopředu a potrat hází za hlavu, protože je to prostě jeho přirozenost. A tomu ani emancipace zabránit nemůže…