Protože doslova cítím z vašich pochybovačných pohledů nedůvěru v mé schopnosti chodit, poprosila jsem tatínka, aby na našich stránkách zveřejnil důkazní materiál, který na první pohled potvrzuje to, co se vám už několik týdnů snažím dokázat. Já chodím! Jasně, schody nebo prudší kopec mi dělá ještě problémy, ale učený z nebe nespadnul, ne?

Ještě bych chtěla poděkovat strejdovi Dupemu za hezké obrázky. A pokud jich ještě v budoucnosti pár udělá, a na kterých budu samozřejmě já ve vší kráse, snad ho dokonce i prohlásím za svého dvorního fotografa…

Můj business se utěšeně rozrůstá, hlavně moje nová firma: VšechnoSním, a.s., mi dělá hodně radostí. Právě hovořím se svými finančními analytiky, kteří chystají mé první IPO. Pravda, někteří zlí jazykové tvrdí, že jsem na řízení firem příliš mladá, ale to z nich mluví závist, že mám tak úžasné pracovní křeslo a tolik lidí kolem sebe, kteří se o mě pořád starají.

Pokud chcete komentovat tu modřinu na mé tváři, tak to radši nedělejte, udělám tak sama. Pro velké množství práce jsem prostě poněkud zapomněla na učení se chodit a když jsem tento nedostatek chtěla rychle dohnat, ukázalo se, že ani má armáda analytiků menším karambolům prostě zabránit nedokáže.

Všichni vždycky vypráví o tom, jak jejich děti krásně usínali nad miskou kaše, jak si těsně před spánkem vysypali do klína rajskou omáčku a podobně veselé vzpomínky s usínajícím dětmi. Naše Anička u jídla normálně neusíná, protože má asi obavy, že by jí někdo jídlo vzal… Přesto se jednou neudržela…