Nevím, jak vy, ale mě se při vybavení si významu spojení povinná četba udělá na zádech husí kůže. Jsem sice knihomol, ale přesto se všem pedagogům, kteří mě učili českému jazyku a literatuře, podařilo totálně znechutit veškeré knížky, které byly do seznamu povinné četby zařazeny.
Teprve teď po letech toto prokletí začíná slábnout a já se konečně dostávám ke čtení oněch literárních skvostů, které mi mí učitelé totálně znechutili. Zrovna teď si užívám melancholické a přesto nádherné pohody poslední knížky Ernesta Hemingwaye: Ostrovy uprostřed proudu, která je opravdovým balzámem na duši po zdolání brutálního ale přesto krásného příběhu z cesty rodiny Joadů na západ v románu Johna Steinbecka: Hrozny hněvu.
Těch knih je mnohem více a navíc mají ještě něco společné: koupíte je za pár babek v libovolném antikvariátu a navíc si můžete vybrat často i z různých vydání. Třeba taková Kronika Pickwickova klubu od Charlese Dickense za sto korun v krásném dvoudílném vydání s ilustracemi Jiřího Šalamouna opravdu stojí za to.
P.S.: Odkazy vědomě směřuji na školní referáty…
