Tento spot je určen především těm, kteří dnes okolo jedné hodiny odpoledne v Praze jeli tramvají č. 22 na I.P. Pavlova, a těm, kteří stáli na zastávce stejného jména:
To mladé děvče, které jste zhnuseně překračovali a častovali urážkami o prasatech a jiném dobytku, to nehybné děvče, ležící na podlaze ve svých zvratcích, nebylo opilé. To děvče nebylo pravděpodobně ani zfetované.
Až vám jednou bude zle a budete volat zcela zbytečně o pomoc, vzpomeňte si na své chování. Na to, jak jste si dávali pozor, abyste se nepotřísnili. Jak jste odvraceli tvář. Ale hlavně si vzpomeňte na to, jak jste nechali bez pomoci umírající mladé děvče.
Děkuji mladému lékaři, který vyslyšel můj křik o pomoc a který bleskurychle děvče stabilizoval, vyprostil zapadlý jazyk a poskytl masáž srdce. Též děkuji rychlé reakci pražské záchranky.
Nevím, jestli to děvče přežije. Nevím, jestli byla zfetovaná. Ale vím, že od vás čekat pomoc v nouzi nemohu. A to mě opravdu děsí.
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: