Možná vám bude připadat má úvaha o dělení Ukrajiny jako přitažená za vlasy, ale já podobnost s dělením Německa po II. Světové válce opravdu vidím. Navíc důsledky tohoto poválečného uspořádání byly katastrofické… Dělením Ukrajiny si zabývá nejen komentář Ivana Hoffmana v Českém rozhlasu, ale i jiné komentáře v jiných médiích. Jedno mají společné: mluví o rozdělení jako o reálné možnosti řešení krize na Ukrajině.
Dělení se upřímně děsím. Ze začátku mi to připadalo jako vtip a teď zjišťuji, že je to jedna z reálných variant řešení krize na Ukrajině. Naprosto si takové dělení neumím představit. To se budou zastánci Janukoviče stěhovat na východ a Juščenkovi zase na západ? Rozdělí se rodiny podle politické příslušnosti? A po dalších volbách se hranice zase změní? A co Čechy? Vznikne na jihu Moravy Lidová republika a v Čechách Republika občansko-demokratická? Nesmysl? Ale co když to velmoci budou chtít?
To opravdu Evropská unie na něco takového přistoupí (Rusové by mě se svým souhlasem nepřekvapili)? Opravdu budeme souhlasit s postavením novodobé zdi? Kdy konečně velmoci pochopí, že umělá řešení problémů nefungují? A hlavně, kdy si přestanou velmoci dělit svět? Já vím, nikdy.
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: