Zvýšení platů poslanců a vlády, které si dnes odhlasovali poslanci, jistě zdvihne velkou vlnu nevole mezi občany naší země. Nebudu se zde rozčilovat nad tímto nesmyslným a vpravdě hloupým rozhodnutím. Pokusím se nastínit, proč takhle arogantně a primitivně vůbec naši poslanci rozhodují a co je k tomu vede.
Demokracie kromě ohromného množství pozitivních prvků přináší i některé, které jsou bohužel často dost fatální. Například ze dne na den se z řadového občana stane poslanec Parlamentu ČR. Kdo jsou vlastně naši poslanci a z jakých poměrů vychází?
Pokud si pečlivě prohlédnete životopisy našich poslanců, zjistíte, že nejčastěji se jedná o průměrné postavy, které denně potkáváte na ulici. Většinou nejsou ničím výjimeční a nedosáhli žádných hmatatelných výsledků v jakémkoliv oboru. Člověk s minimální mocí se najednou stává tím, který ovlivňuje životy milionů lidí. A protože na rozdíl od monarchií není k takovému postu nijak vychováván, často v této své nové pozici zmatkuje a dělá neuvěřitelné koniny. O zneužívání ani nemá smysl mluvit…
Volíme si do parlamentu průměrné lidi a očekáváme od nich, že se budou chovat jako elita národa. Nebudou, na to můžeme velmi rychle zapomenout. Budou se chovat právě tak, jako většina národa. Jedinou cestou se mi jeví volba výrazných osobností. Ne těch, kteří nejvíce křičí, ale těch, kteří něco dokázali nebo k tomu mají dostatečné předpoklady: např. Jaromír Štětina či Karel Schwarzenberg.
Opravdových osobností není málo, pouze nejsou tak vidět, jako ukřičené politické rychlokvašky typu Grosse, Tlustého či dnes tak „populárního“ Škromacha. Na druhou stranu máme výhodu v tom, že projevem osobních nedostatků vládnoucí garnitury je často arogance a primitivnost jejich chování a tím je můžeme krásně dennodenně odhalovat…
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: