Najděte jeden rozdíl

Všimnul jsem si toho již před drahnou dobou a navíc jsem to nezaregistroval zdaleka jako první, přesto mě ten úkaz, o kterém se později zmíním, dost fascinuje a to tak že hodně. Onen úkaz jistě již komentovaly vaše babičky či maminky, ale já jsem přesvědčen, že nyní dosáhl vrcholu. On to ani tak není úkaz, jako spíš fenomén, životní styl, možná dokonce náboženství: je to Unisex.

  1. Všichni chodí stejně oblečení, mají prakticky stejné účesy, stejně mluví.
  2. Muži i ženy nosí naušnice, či si probodávají jiné části těla.
  3. Muži i ženy pracují na stejných pracovních pozicích.
  4. Ženy mají na některých toaletách stejně jako muži mušle.
  5. Máme společné parfémy či sauny.
  6. Ženy se čím dál více objevují v politice, dokonce jsem viděl první ženy s krumpáčem v ruce při výkopových pracích.
  7. Ženy boxují nebo hrají hokej.
  8. Muži si čistí pleť peelingem a na noc si na víčka nanáší noční krémy proti vráskám.
  9. Výplaty muže a ženy se čím dál více k sobě přibližují.
  10. Děti z rozvedených manželství budou v budoucnu bydlet na půl u obou rodičů.
  11. Na rodičovskou dovolenou chodí čím dál častěji i muži.
  12. Muži si holí celá svá těla.
  13. (doplňte v komentářích další…)

Feministky mohou pomalu jásat, konečně si všichni budeme rovni. Jak úžasné! A za pár let budou muži díky genetickým manipulacím moci rodit, pak přestanou existovat pojmy jako rodina, táta, máma. A jednoho krásného dne konečně dosáhneme onoho cíle všech demokratů, všichni si budeme úplně rovni a konečně se zbavíme toho nejhoršího břemene naší civilizace: zmizí pojem žena (vykořisťovaná) a muž (vykořisťovatel). A nastane zlatá éra demokracie, nastane věk hermafroditů. Udělám vše pro, abych zde už nebyl.

Plíživá smrt

Ze začátku by to nikoho nenapadlo. Taková úžasná služba! Tolik nekonečných možností! Kolika lidem to pomůže! Zmizí negramotnost! Konečně lidstvo získá svobodu! Fantazie! Jenže všechno je tak trochu jinak.

Na první zamyšlení vás to nenapadne, naopak, nadále budete nadšeni z tohoto fantastického vynálezu, který vám přeci tolik dává. Uklidňuje vás, rozčiluje vás, prostě dostáváte své důležité emoce pěkně pravidelně a přesně odměřené. Konečně přeci nejste sami! Můžete vše sdílet najednou s tolika lidmi! Sice vás nikdo neslyší a nemůžete si o tom popovídat, ale to nevadí. V myšlenkách jste zajedno a spolu! Konečně je všechno na správném místě: dobro vítězí nad zlem, feťák se ze své závislosti vyléčí, děti se pokorně vrací k rodičům.

Jenomže pak si někteří začnou všímat změn. Především v chování. Reakcích. Jako by lidé prošli nějakých drillem. Kupují stejné prášky na praní. Stejně reagují na tsunami v Asii. Stejně chtějí posunout věk trestní zodpovědnosti. Stejně chtějí zavést registrované partnerství. Jezdí na stejné dovolené. Kupují si stejné mobilní telefony. Mají stejně vybavené byty. Mají stejné názory. Nebo naopak vše dělají přesně obráceně.

Postupně si toho začne všímat více a více lidí. Jenže už je asi pozdě. Smrt je na postupu a uniknou pouze ti nejsilnější. Ti s nejsilnější vůlí. Jenže, má někdo vůbec ještě nějakou VLASTNÍ vůli, natož silnou? Má vůbec někdo VLASTNÍ názor? Je vůbec protest ve formě různých extrémních reakcí (sportů, kultury) protestem? Není to pouze dalším krmivem a nákazou Plíživé smrti? Nejsme v začarovaném kruhu?

Existuje cesta. Na jejím počátku je vypnutá televize.

Prague Calligraphy (I.)

Kráva