Právě jste zde: Hlavní stránka / Archivy pro Duben 2006

Výběr II.

28. 4. 2006 napsal Jiří Kouba Vložit komentář

Dnešní Výběr zaměřím na poezii, která v dnešní době hodně strádá, dokonce více než ostatní literatura a tak doufám, že vás následující odkazy přesvědčí, že poezie rozhodně není za zenitem a že i v dnešní době má své jasné místo na slunci.

Začnu svým nejolíbenějším zdrojem poezie, kterým je weblog Michala Jareše Poezie (nejen) pro všední den. Autor již bezmála tři roky denně publikuje krásné básně a využívá technického zázemí mého oblíbeného renesančního člověka Pavla Kotrly (doporučuji projít všechny jeho aktivity, určitě vás stejně jako mě nezklame).

Možná by se někdo mohl domnívat, že poezií se už zabývají pouze nadšenci na svých weblozích. Naštěstí to tak není, takže vám mohu představit relativně nový projekt Báseň týdne, který provozuje zpravodajský server Aktuálně.cz. Sice mu chybí vyhraněnost, tvář, ale snaha se cení a můžeme doufat, že se časem vyprofiluje.

Za vyprofilované lze považovat básně publikované na serveru Babinet.cz v rubrice Doteky múzy, kde naleznete především poezii básnířek narozených v 70. letech 20. století, tedy dnešních třicátnic.

Též musím zmínit mého oblíbeného básníka Václava Hraběte, jehož poezie mě naprosto uchvátila. Nesmím zapomenout ani na další oblíbené autory, třeba Jana Skácela, Otokara Březinu či Karla Šiktance; asi nebude příliš lidí, kteří by neznali jeho:

Lilo.
Lilo. Bíle lilo.
Bez milosti. Bez lítosti.
Liliově bíle lilo.
Až se slilo, co kde bylo.
Hlad. I hněv. I krev.
I kosti.

Projektů, které se poezií zabývá, je překvapivě hodně. Bohužel naprostá většina z nich je pouze skladištěm amatérské (skoro)poezie, pochopitelně až na výjimky, které náhodného návštěvníka od poezie spíše odradí, než aby ho zaujala. Příkladem budiž Poezie.cz, Básničky.cz, či Poezie pro každou chvíli.

Máte-li nějaký tip na stránky zajímavého autora (nejlépe autora, který nemá svůj profil na Wikipedii), či jiný internetový projekt, časopis, budu moc rád, necháte-li v komentáři odkaz. Dobré poezie totiž není nikdy dost.

Součást: Internet, Literatura

Kdo je Alfréd Radok?

27. 4. 2006 napsal Jiří Kouba Vložit komentář

Je to zvláštní, ale často se mi stává, že narážím na jména, která chronicky znám, ale naprosto si pod nimi nedokážu nikoho představit. V případě Alfréda Radoka jsem pouze věděl, že měl něco společného s divadlem. A to pouze díky tomu, že se podle něho jmenuje mediálně známá cena. Rozhodl jsem se svou neznalost napravit a proto přináším vše, co jsem o této postavě vypátral…

Je to zvláštní, ale příliš informací o Alfrédu Radokovi na internetu nenaleznete. Je to o to podivnější, že se jedná evidentně o velmi originálního umělce, který se nesmazatelně vepsal do české kulturní historie. takže, kdo je Alfréd Radok? Přesněji řečeno, jak ho vidím já?

Alfréd Radok neměl vůbec lehký život. Kvůli nástupu nacismu neprošel formálním vzděláním a první divadelní zkušenosti nasbíral v divadle E. F. Buriana (1938-41). V pozdějších válečných letech prošel množstvím pražských divadel a dělal vše, co bylo potřeba. Poprvé se zviditelnil až v roce 1945, kdy se stal režisérem Divadla 5. května. Již tam se projevil jako originální umělec, a to velmi citlivým využitím všech možností, které divadlo přináší.

Po únorovém převratu krátce s přestávkami pracoval v Národním divadle, ale dlouho je tam neohřál. Za své hry a jejich provedení byl často považován za formalistu (takto originální umělec!) a jako nepřítel socialismu. V padesátých letech pak pracoval v Laterně magice, která díky svým audiovizuálním schopnostem umožňovala využít Radokovo expresívních schopností. Když se pokoušel na začátku šedesátých let vrátit do Národního divadla, nebylo už pro něj místo a tak musel využít nabídky Oty Ornesta a režírovat v Městských divadlech pražských, kde spolupracoval s herci, jako byli J. Bek, S. Beneš, I. Kačírková či J. Zíma. Do národního divadla se na skok vrátil v roce 1966. Od roku 1968 byl pracovně ve Švédsku a když mu v roce 1972 Národní divadlo neprodloužilo neplacenou dovolenou, zůstal natrvalo v emigraci. Odtržení od rodné vlasti velmi urychlilo jeho život a tak zemřel velmi brzy ve Vídni.

Alfréd Radok nebyl jen divadelní režisér, ale odjakživa ho fascinoval film. Sám jich hned několik natočil, aby vždy přicházel s velmi nekonvenčními filmy, které byly pochopitelně vždy trnem v oku komunistické moci. Nemá cenu celé jeho dílo jmenovat, vše potřebné naleznete na konci článku v odkazech. Přesto dva z nich musím zmínit: Daleká cesta a Dědeček automobil.

A proč mě tolik zaujal? Dokázal veřejně umělecky tvořit a přesto se nezaplést do soukolí ideoglogické propagandy. Vybral si nejtěžší možnou cestu: balancoval stále na hranici tvoření, oslovování lidí a hrozbou komunistického kriminálu. Ač si třeba velmi vážím Václava Havla, myslím si, že cesta, kterou zvolil Alfréd Radok, je mnohem těžší a hlavně v těžkých dobách padesátých let mnohem přínosnější, než cesta disentu, kterou právě třeba Václav Havel v sedmdesátých a osmdesátých letech šel.

Pokud vás Alfréd Radok zaujal jako mě, doporučuji knihu od Zdeňka Hedvábného: Alfréd Radok – Zpráva o jednom osudu, kterou si můžete pořídit za neuvěřitelných 49 Kč v Levných knihách.

Použité zdroje informací:

Součást: Divadlo

A já je volil…

23. 4. 2006 napsal Jiří Kouba Vložit komentář

Původně jsem aktivity politického uskupení US-DEU nechtěl komentovat, protože do mrtvol se nekope, ale po shlédnutí jejich volebního programu a především jejich neuvěřitelné nové image si to prostě neodpustím. Něco tak šíleného, nesmyslného a hloupého jsem snad ještě nikdy neviděl. Omlouvám se za vše špatné, co jsem kdy o jaké politické straně řekl. Protože takovou ubohost, co dnes předvedla tato pastrana, jsem opravdu snad ještě neviděl. A je jedno, jestli budu posuzovat program, lidi nebo design (image). No přesvědčte se sami: It’s legal. Uff…

Doplněno: Tak to je neuvěřitelné! Řadoví členové strany o této kampani pravděpodobně vůbec nevěděli!! Více v komentáři na Aktuálně.cz: Do dnes jsem byl členem US-DEU.

Součást: Politika

Autobus

13. 4. 2006 napsal Jiří Kouba Vložit komentář

Nikdy jsem se netajil, že mě fascinují různé komunity, sociální sítě, party či podobné skupiny. Možná to bude tím, že jsem nikdy nikam pořádně nepatřil. Tedy aspoň jsem si to vždy myslel. Když jsem dnes ráno jel autobusem, udědomil jsem si, že do jedné takové přirozené komunity patřím.

Každé ráno a večer trávím tři čtvrtě hodiny v linkovém autobusu při cestě za prací. Teprve dnes jsem se poprvé ihned po nastoupení úplně nezačetl, ale jal jsem se pozorovat své okolí. Začalo to už na zastávce, kde jsem začal být na první pohled bezdůvodně nervózní. Nebyl důvod, vše bylo v nejlepším pořádku, do práce jsem se těšil, tak proč ta nervozita? Příčinu jsem našel za pár okamžiků, u lavičky nestála jako každé ráno sympatická baculka, která si vždy dávala pozor, abych neviděl, že mě pozoruje. Najednou jsem byl nervózní o to víc. Ještě když autobus vyjížděl z autobusového nádraží, stále jsem doufal, že jí někde zahlédnu… Proč tu není? Nestalo se jí něco? Takové a podobné myšlenky se mi honily hlavou a já se rozhodl, že si musím více všímat lidí, s kterými vlastně trávím více času, než se svými přáteli.

Na další zastávce bylo vše v pořádku: nastoupili všichni jako obvykle. Starší útlá dáma byla jako vždy ve spěchu namalovaná, stále vysmátý ekonom (podle časopisů, které vždy držel v ruce) se sluchátky na uších spěchal na zadní sedačku, nesmělá slečna opět nezískala odvahu a nepřisedla si (opravdu vždy chce, ale pak si to na poslední chvíli rozmyslí…)… Pouze starý pán, kterému se jindy po tváři rozléval blažený úsměv, si zamračený cosi broukal pod vousy. I na dalších zastávkách přistoupili všichni, které jsem si pamatoval. vše bylo v nejlepším pořádku…

Jsem rád, že jezdím tímto autobusem. Uklidňuje mě to. Akorát se bojím zítřejšího rána. Bude tam? Není nemocná? Nepřišla o práci? Baculko, slibuju, že si příště stoupnu tak, aby jsi na mě líp viděla a nebudu se schválně schovávat za sloup. Chybíš mi…

Součást: Společnost

Řinčení zbraní

11. 4. 2006 napsal Jiří Kouba Vložit komentář

Nikdy jsem se netajil, že amerického prezidenta Bushe nemám rád. Vždycky jsem ho považoval za vidláka, který sebou nechává manipulovat a když má sám něco z patra prohlásit, skončí to trapasem a potvrzením, že je ještě hloupější než jsem si kdy myslel.

O jeho administrativě jsem měl ale přeci jenom vyšší mínění. Přeci jenom musí řídit celý kolos Spojených států a to už nějaké schopnosti předpokládá. Bohužel poslední únik informací z Bushovi kanceláře mé mínění poslalo do ještě nižších pater než mínění o samotném Bushovi. Nic nemění na tom, že experti označili něco takového za nepravděpodobné, protože útočná atomová válka není NIKDY alternativou. Dokud toto američané nepochopí, budou pro mě největším zlem tohoto světa.

Celý svět si už zvykl, že USA čas od času někoho napadnou, především tehdy, když začne procházet životnost munice, kterou má jejich armáda na skladě, nebo tehdy, když hrozí zdražení nafty do předimenzovaných aut amerických voličů. Ale zvyknout si na vyhrožování jadernou válkou, to už je opravdu příliš silné kafe. Třeba se konečně dočkám reakce Evropské unie, která něco takového zásadně odmítne. Vím, jsem naivní…

Součást: Politika, Společnost Štítky:

Proč nejsme lidi (aktualizováno)

11. 4. 2006 napsal Jiří Kouba Vložit komentář

Když se poprvé na základě zprávy spisovatelky Joane Rowlingové (autorka knih o Harrym Potterovi) objevila v Čechách diskuse o zavírání nevinných lidí do klecí, spustilo to nechutnou reakci našich politiků v čele arogantním a do sebe zahleděným českým prezidentem Václavem Klausem. Pro ty, co zapomněli, uvádím několik starších článků:

Diskuse na toto téma se na první pohled vytratila do ztracena, naštěstí opravdu pouze na první pohled. Dnes se na serveru Aktuálně.cz objevil další materiál na toto téma v podobě krátké reportáže z ústavu sociální péče v Mařenicích:

Pokud pominu otřesnost samotné informace, že se lidé v Čechách zavírají do klecí, nejhorším zážitkem pro mě je zjištění, že naprostá (sic!) většina diskutujích pod článkem zavírání lidských tvorů do klecí podporuje. S každým dalším příspěvkem je mi z toho čím dál více doslova špatně, především díky neuvěřitelným argumentům pro zavírání.

Argumenty o tom, že není čas se o ně starat, že prostě musí být zavření, nemůže nikdy obstát, pokud mluvíme o člověku. Se stejnou logikou by musela značná část nenapravitelných zlodějů dostat doživotí, protože oni po opuštění vězení stejně zase půjdou krást. Co mi ale připadá nejodpornější, je fakt, že několikanásobný vrah či jiný nejtěžší zločinec má životní prostor větší než 2 čtvereční metry, kteří tyto nevinní, opakuju NEVINNÍ!, lidé mají k diskpozici.

Nejsme lidi. Dokud se budeme zavírat do klecí, nejsme ani zvířata. Nechme si všechny humanistické kecy, přestaňme poučovat jiné kultury a hrát si na civilizovaný národ. Dokud takto zacházíme s lidmi a to dokonce institucionálně, jsme jenom lidský odpad.

Aktualizováno: Konečně se začíná něco dít. Bohužel to nelze řešit jinak, než radikálně: Česku hrozí kvůli klecím první žaloba. Doufám, že žaloba jenom nehrozí, ale že podána bude a konečně se hnou ledy.

Součást: Politika, Společnost

Povodeň? Teprve přijde…

10. 4. 2006 napsal Jiří Kouba Vložit komentář

Diky své divné povaze a ještě divnějším názorům se málokdy s někým shodnu a prakticky nikdy nikdo mi nemůže mluvit z duše. O to větší překvapení zažívám, když výjimka vyjímek nastane. Naposledy se tak stalo včera dopoledne. Začetl jsem se totiž do článku: Přijdou ještě větší povodně, říká geolog Cílek…

Po všech hysterických a hysterizujících informacích o tragédiích jsem konečně narazil na někoho, kdo je schopen mluvit o povodních bez emočních výlevů a předkládá fakta a dlouhodobé zkušenosti. To, co říká, je natolik důležité, že vůbec nepochybuji o tom, že až Povedeň přijde, všechny to zase překvapí. Stát znova bude vyplácet nepoučitelným obyvatelům záplavových zón tučné odstupné (k čemu jsou pojišťovny?), bude odvolávat vodohospodáře a všichni budou nadávat Paroubkovi.

Jaká škoda, že nejsme schopni naslouchat lidem, jako je Václav Cílek (jeden z největších českých odborníků na povodně), a radši hrdě přispíváme naše pětikoruny na obnovu domů nepoučitelných obyvatel záplavových zón. Jenže koho to zajímá? Vždyť je přeci tak úžasné se dojmout při pohledu na zatopenou vesnici…

Součást: Příroda, Společnost

Proč nejsem slávista

9. 4. 2006 napsal Jiří Kouba Vložit komentář

Kdysi se mě jeden kolega z práce ptal, proč fandím rudé Spartě a ne radši Slavii. Vždy jsem na to odpovídal, že táta je slávista, tak já jim být prostě nemohu. Ale za poslední roky jsem získal další argument, který vylučuje, abych se stal fanouškem jakéhokoliv jiného klubu, natož Slavie.

Tento argument mi znova vyvstal na mysli po včerejším derby Sparta-Slavia (více k zápasu naleznete v článcích na iDnes), kde počínaje trenérem Slávie, přes hráče a především fanoušky snad naprosti všichni fňukali, jak je poškodil rozhodčí a že Slavia prohrála hlavně kvůli němu. Každý soudný fanoušek přeci musel vidět, že Slavia na hřišti naprosto nic nepředvedla a nebýt selhání Sparťanské obrany, tak by si ani nekopla.

Drazí fanoušci ostatních klubů: přestaňte pořád fňukat, jak vás poškozují rozhodčí, přestaňte pořád omýlat hlouposti o tom, že Sparta všechny podplácí a jděte radši svým čutálistům vysvětlit, že nemají pořád brečet a stěžovat si, ale ať radši začnou hrát fotbal.

Drazí slávisti, jste hromada ubrečených zakomplexovaných individuí. Kde jsou ty časy, kdy se dalo s vámi dojít na pivko a poklábosit o fotbale. Teď by vám to pivo ani nenalili, protože by si vás spletli s malýma klukama. Mimochodem, co jste to za klub, že nemáte ani stadion? I Blšany ho mají, dokonce s umělým osvětlením…

Součást: Sport

Bratrstvo neohrožených

4. 4. 2006 napsal Jiří Kouba Vložit komentář

TV Nova občas příjemně překvapí. Tentokrát nákupem nejdražšího televizního seriálu všech dob: Bratrstvo neohrožených. Spielberg s Hanksem, kteří na pozadí celé série stojí, jsou zárukou kvality. Navíc, seriál doporučuje Marvin, což už něco znamená… Takže nezapomeňte: dnes večer ve 22 hodin na TV Nova! Mimochodem, něco málo o seriálu přináší Aktuálně.cz.

Součást: Film

Výběr I.

3. 4. 2006 napsal Jiří Kouba Vložit komentář

Petr Šnajdr radí v článku Nějčastější omyly v řízení času, jak promrhat během dne co nejméně času a neumřít u toho. Radim Hasalík aka Darkmaster svůj čas zvládá dobře, takže přichází s novým projektem o internetových vandalech Vandalove.cz. Ani Ivo Lukačovič se nefláká, takže jeho Seznam.cz přichází s novou titulkou. Nevím, čím to je, ale evidentně si nikdo v Seznamu nedělá starosti, že se do Čech řítí Google.com. Další špatnou zprávou pro Seznam.cz je nástup jeho bývalého úspěšného technického ředitele Petra Šnajdra na stejnou pozici v Atlas.cz. A na závěr dobrá zelená zpráva…

Součást: Internet