Diky své divné povaze a ještě divnějším názorům se málokdy s někým shodnu a prakticky nikdy nikdo mi nemůže mluvit z duše. O to větší překvapení zažívám, když výjimka vyjímek nastane. Naposledy se tak stalo včera dopoledne. Začetl jsem se totiž do článku: Přijdou ještě větší povodně, říká geolog Cílek…
Po všech hysterických a hysterizujících informacích o tragédiích jsem konečně narazil na někoho, kdo je schopen mluvit o povodních bez emočních výlevů a předkládá fakta a dlouhodobé zkušenosti. To, co říká, je natolik důležité, že vůbec nepochybuji o tom, že až Povedeň přijde, všechny to zase překvapí. Stát znova bude vyplácet nepoučitelným obyvatelům záplavových zón tučné odstupné (k čemu jsou pojišťovny?), bude odvolávat vodohospodáře a všichni budou nadávat Paroubkovi.
Jaká škoda, že nejsme schopni naslouchat lidem, jako je Václav Cílek (jeden z největších českých odborníků na povodně), a radši hrdě přispíváme naše pětikoruny na obnovu domů nepoučitelných obyvatel záplavových zón. Jenže koho to zajímá? Vždyť je přeci tak úžasné se dojmout při pohledu na zatopenou vesnici…
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: