Když se poprvé na základě zprávy spisovatelky Joane Rowlingové (autorka knih o Harrym Potterovi) objevila v Čechách diskuse o zavírání nevinných lidí do klecí, spustilo to nechutnou reakci našich politiků v čele arogantním a do sebe zahleděným českým prezidentem Václavem Klausem. Pro ty, co zapomněli, uvádím několik starších článků:
- Klaus: Neměli bychom se nechat peskovat odkudsi ze světa
(Radio Praha, 15. července 2004) - Nemáme lidi v klecích, napsal Špidla
(iDnes.cz, 20. července 2004) - Parlament: Klecová lůžka používat budeme, protesty nás nezajímají
(Britské listy, 10. března 2005)
Diskuse na toto téma se na první pohled vytratila do ztracena, naštěstí opravdu pouze na první pohled. Dnes se na serveru Aktuálně.cz objevil další materiál na toto téma v podobě krátké reportáže z ústavu sociální péče v Mařenicích:
- Ústavy stále zavírají lidi do klecí
(Aktuálně.cz, 7. dubna 2006)
Pokud pominu otřesnost samotné informace, že se lidé v Čechách zavírají do klecí, nejhorším zážitkem pro mě je zjištění, že naprostá (sic!) většina diskutujích pod článkem zavírání lidských tvorů do klecí podporuje. S každým dalším příspěvkem je mi z toho čím dál více doslova špatně, především díky neuvěřitelným argumentům pro zavírání.
Argumenty o tom, že není čas se o ně starat, že prostě musí být zavření, nemůže nikdy obstát, pokud mluvíme o člověku. Se stejnou logikou by musela značná část nenapravitelných zlodějů dostat doživotí, protože oni po opuštění vězení stejně zase půjdou krást. Co mi ale připadá nejodpornější, je fakt, že několikanásobný vrah či jiný nejtěžší zločinec má životní prostor větší než 2 čtvereční metry, kteří tyto nevinní, opakuju NEVINNÍ!, lidé mají k diskpozici.
Nejsme lidi. Dokud se budeme zavírat do klecí, nejsme ani zvířata. Nechme si všechny humanistické kecy, přestaňme poučovat jiné kultury a hrát si na civilizovaný národ. Dokud takto zacházíme s lidmi a to dokonce institucionálně, jsme jenom lidský odpad.
Aktualizováno: Konečně se začíná něco dít. Bohužel to nelze řešit jinak, než radikálně: Česku hrozí kvůli klecím první žaloba. Doufám, že žaloba jenom nehrozí, ale že podána bude a konečně se hnou ledy.
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: