Nikdy jsem se netajil, že amerického prezidenta Bushe nemám rád. Vždycky jsem ho považoval za vidláka, který sebou nechává manipulovat a když má sám něco z patra prohlásit, skončí to trapasem a potvrzením, že je ještě hloupější než jsem si kdy myslel.
O jeho administrativě jsem měl ale přeci jenom vyšší mínění. Přeci jenom musí řídit celý kolos Spojených států a to už nějaké schopnosti předpokládá. Bohužel poslední únik informací z Bushovi kanceláře mé mínění poslalo do ještě nižších pater než mínění o samotném Bushovi. Nic nemění na tom, že experti označili něco takového za nepravděpodobné, protože útočná atomová válka není NIKDY alternativou. Dokud toto američané nepochopí, budou pro mě největším zlem tohoto světa.
Celý svět si už zvykl, že USA čas od času někoho napadnou, především tehdy, když začne procházet životnost munice, kterou má jejich armáda na skladě, nebo tehdy, když hrozí zdražení nafty do předimenzovaných aut amerických voličů. Ale zvyknout si na vyhrožování jadernou válkou, to už je opravdu příliš silné kafe. Třeba se konečně dočkám reakce Evropské unie, která něco takového zásadně odmítne. Vím, jsem naivní…
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: