Muzika (téměř) zadarmo

Kdo by nechtěl poslouchat muziku zadarmo? Asi takových posluchačů mnoho nebude. Pomineme-li nelegální kopírování hudby či výměnné P2P sítě, při jejichž užívání může neznalý uživatel velmi tvrdě narazit (viry, trojské koně, …), moc dalších možností, jak se k muzice zdarma dostat, neexistuje. Proto mě velmi potěšil kolega, který mi jen tak mimochodem prozradil jeden zajímavý hudební zdroj.

Ti z vás, kteří si tipovali, že uvedu ruskou stránku, se vůbec nemýlili, protože v bývalém sovětském bloku takových zajímavých projektů existuje mnoho. Ten, který mám na mysli já, se jmenuje Audio Find a pokud vám nevadí, že je v ruštině, poskytne vám ke stažení tisíce alb všech žánrů zdarma. A proč je tedy v titulku téměř?

Projekt se brání náletu sosačů některými omezeními:

  • lze stáhnout pouze tři písně za hodinu
  • po vybrání písně musíte čekat 90 vteřin na aktivní stahovací odkaz
  • nelze používat download akcelerátory

Vzhledem k velmi kvalitnímu obsahu (je to nejméně jazzový ráj) vás ale takové omezení tolik trápit nebude. A jestli je to légální, na to se mě neptejte, tak dobře rusky opravdu neumím… Mimochodem, nemáte někdo podobný zajímavý zdroj?

Aktualizováno: Omezení tří písní za hodinu lze omezit smazáním odpovídajících cookies. :-)

Autorita

Když jsem dospíval, nebyl jsem schopen akceptovat žádnou autoritu. Ani rodiče, ani učitele a už vůbec ne kohokoliv jiného. Jak mi přibýval rozum, docházelo mi, že bez autorit by neexistovala funkční společnost a ani rodina. Tím, jak si čím dál více uvědomuji důležitost autorit, ve mě zároveň roste obava, kdo všechno je za autoritu považován a jaké to může mát důsledky.

Už jsem si zvyknul na to, že jsou herci bráni za bernou minci, a u některých, jako byl třeba Rudolf Hrušínský, se tomu nedivím. Dokonce jsem ochoten zkousnout i sportovce, pokud nemají hlavu úplně prázdnou a něco výjimečného dokázali. Kde už ale začínám kroutit hlavou, jsou herci-rychlokvašky, obsazovaní do dnešních seriálů. Ačkoliv se zdaleka vyhýbám jakýmkoliv seriálům, společenským magazínům a podobným zbytečnostem, stejně na mě útočí jejich obličeje a především pokusy o moudrá slova.

Obdiv k průměrným, nebo spíše podprůměrným, lidem pochybného intelektu se rozmohl až nehorázným způsobem. Je mi jasné, že se s tím nedá nic dělat a beru to jako realitu. Co mě ale nenechává klidným, jsou útoky lůzy na opravdové autority, které svým životem a tím, co dokázaly, si přinejmenším zaslouží úctu. Příkladem aktuálním budiž nevybíravé útoky na největšího Čecha porevoluční doby, Václava Havla, poté, co si dovolil spojit svou osobu se Stranou zelených.

Je mi smutno z toho, jaká individua vedou tuto zemi. Je mi smutno z toho, že ji i po volbách povedou. Představa premiéra v podobě Paroubka nebo Topolánka mě opravdu děsí. Když si pak dokonce dovolí nějaká autorita, třeba Václav Havel, říci svůj názor a kritizovat současnou politickou sběř, lůza pochopitelně začne řvát a kopat kolem sebe. Jenže oni teď podobně reagují i lidé, kteří v mých očích lůzou nejsou. A to je opravdu strašné.

Nečekali jste jiné téma, že ne?!

Pokud si snad někdo z vás myslel, že budu schopen následující dny psát o něčem jiném, než o narození naší druhé dcerunky Barbory, tak určitě není matkou nebo otce. Protože my otcové a matky moc dobře víme, že narození miminka je regulerní zázrak, takže to pak po mnoho dní musíme rozdýchávat. Ale nebojte se, i mě to jednou přejde a napíšu zase nějaký štvavý či agresivní příspěvek… :-)

Barunka

Jmenuji se Barunka Koubová a v 8:10 jsem se narodila přirozenou cestou v porodnici ve Slaném. Vážím 3,6 kg a měřím 50 cm. Jsem úplně zdravá, maminka taky, jenom tatínek je zralý na špitál! :-)

Barunka