Hvězdy dotančily

Často se mi nestává, aby mi bylo líto, že v televizi skončila nějaká reality show. Většinou mi je naprosto jedno, co která televize dává, protože televizi sleduji jenom nárazově, zrovna když dostanu nějaký zajímavý tip. Ale tentokrát se Česká televize hodně překonala, a to licencovanou soutěží od BBC, pojmenovanou StarDance. A byla to trefa do černého.

Po pro mě nepochopitelných reality show typu Vyvolení či Big Brother a vyčpělé Superstar, se v televizi konečně objevila inteligentní soutěž, která mě vtáhla do děje a u které jsem kromě jednoho dílu (zrovna kritického, zranil se tanečník mnou favorizované Mahuleny) trávil každý sobotní večer. Nechal jsem se (a rád) vtáhnout do inteligentní zábavy, kterou provázel vždy šaramantní Marek Eben (pravda, občas byl příliš vtipný) a krásná Tereza Kostková (to těhotenství ji prospívá!). Soutěži též prospěl citlivý výběr hvězd (až na slečnu Zeťovou, ale ta naštěstí vypadla hned z kraje) a hlavně téměř až dokonale odvedená organizace. StarDance měla spád a prakticky mě nenechala ani na chvilku se nudit. Možná to rozdělení každého dílu na dvě části (to veřejnoprávní televize může?) mě trochu obtěžovalo. Ale chápu, vysoké náklady…

Česká televize ode mě dostává čistou jedničku. Pod Janečkovým vedením se z ní pomalu stává instituce, které jsem vcelku ochoten platit koncesionářské poplatky. Ikdyž je otázka, jestli udrží takto vysoko položenou laťku. Já jsem po StarDance velký optimista. Mimochodem, Život savců podle Davida Attenborougha je taky paráda!

Slabosti mého života

Každý máme nějakou slabost. Někdo ujíždí na krásných autech, jiný sbírá známky a další nakupuje hi-tech techniku. Pokud pominu sezónní úlety, je pro mě pouze jedna slabost trvalá a věčná. Jsou jí náramkové hodinky.

Často se přistihnu při tom, že si první názor na člověka vytvořím právě podle toho, jaké hodinky zdobí jeho zápěstí. Pochopitelně ne každý hodinky nosí, ale i to pro mě něco znamená. Jsem sice velmi ostýchavý tvor, ale hodinky jsou prakticky jedinou příčinou, kdy oslovuji cizího člověka. Důvodem jsou pochopitelně zajímavé hodinky zdobící jeho zápěstí.

Nejsem hodinkový purista, který vyznává zásadu, že pořádné hodinky jsou ty mechanické s automatickým nátahem. Často mě mnohem více zaujmou obyčejné qwartzky (na baterii), někdy i kvůli digitálkám oslovím člověka. Krásné hodinky totiž nutně nemusí znamenat kousky za desítky či stovky tisíc.

Proč to vlastně všechno píšu? Protože dosloužily moje oblíbené Festiny a tudíž nastává onen nejkrásnější čas, čas nového nákupu hodinek. A protože jsem se rozhodl, že hodinky přes deset tisíc si už kupovat nebudu, poněkud jsem si zůžil výběr. Ale přesto jsem našel jedny, které mě zaujaly: Casio WVQ 600LE-7A. Jsou zatím favoritem, ale i takové Festina Nine 16190_6 nejsou vůbec špatné…

A jak je to s vámi? Nemáte nějaký dobrý tip na zajímavé hodinky? Po jakých toužíte a co nosíte na ruce? Každý link je vítán… :-)

Mac versus PC

Službu YouTube asi není nutné představovat. Čas od času ji používám jako relax, když už nevím, co se sebou… :-) Tak třeba dnes si ujíždím na reklamách na Apple Mac. Jednu z nich můžete zkouknout zde.

A co váš tip? Podělte se! :-)

Pořiďte si iMac!

Nová práce měla pro mě další zajímavý přínos. Dlouhé roky jsem pracoval na všech platformách (Win, Mac a Linux) a o žádné jsem nebyl přesvědčený, že je to ta pravá. Domu jsem si sice pořídil počítač s Windows XP, ale bylo to spíše kvůli ceně a dostupnosti, než z přesvědčení.

Poslední rok jsem narazil na pár zajímavých článků na blozích, které pravidelně čtu, kde se autoři rozplývali na svými Apply. O Pixym a jeho argumentech svědčících pro Aplle jsem už věděl dlouho, ale přechod Marigolda na Apple bylo pro mě překvapením. Navíc jeho argumenty mě hodně nahlodaly…

Když pak v práci přede mnou vybalili zcela nový hodně palcový Apple iMac, musel jsem hned zkraje uznat, že takový pěkný kousek hardwaru jsem dlouho neviděl. Mac OS X pro mě novinkou rozhodně nebyl, ale postupně mě překvapila stabilita celého systému a naprostá bezproblémovitost.

Doma na notebooku jsem zvyklý stále něco nastavovat a upravovat, zkoušet nové verze prakticky čehokoliv, ale na Macu mě nic takového nenapadá. Najednou zjišťuji, že mohu normálně pracovat a ne pořád něco nastavovat. Hodně tomu pomohl i Marigoldův projekt První Mac, které mi hodně pomohl v definitivním přechodu na Apple (ano, doma mám stále svého Acera, ale velmi brzy ho nahradím za krásný Mac Book).

Chcete-li se zbavit závislosti stále něco nastavovat a kutit, a radši pracujete a bavíte se, pořiďte si iMac. Stejně vás to jednou potká. Věřte mi. :-)

40 dní

Přesně tolik dní uplynulo ode dne, kdy jsem nastoupil do nové práce. Byly to velmi zajímavé časy a pro mě veskrze přínosné. Pokusím se shrnout, proč tomu tak bylo.

Hlavní příčinou je bezpochyby zaměstnavatel. Většina českých podnikatelů má pocit, že pokud nebude vše hlídat osobně, firma se položí. Můj aktuální šéf a majitel patří mezi ty výjimky, který dává prostor svým zaměstnancům na pozici manažerů a dává jim, v čemž spočívá ona výjimka, prakticky úplnou volnost v řízení svých oddělení.

I já mám jedno takové oddělení na starosti a trvalo mi opravdu více než měsíc, než jsem pochopil, že majitele vůbec nezajímá, kolik mám lidí, jaké počítače používáme, kolik mají mí podřízení na výplatnicích. Vše je čistě na mě a já jsem pouze pravidelně kontrolován, nakolik je mé oddělení rentabilní, jaká je produktivita práce, atd.

Ta moc je velmi příjemná a až mě překvapuje, jak funkční model to je. Produktivita a rentabilita jsou natolik skloňované termíny, že autocenzura funguje naprosto dokonale, takže každou korunu opravdu otáčím několikrát a hned tak nového zaměstnance nenaberu (dva jsem ale už přijal).

Pak nemůže nikoho překvapit, že firma velmi rychle roste. Osobní angažovanost je pak logicky u manažerů výrazně nadprůměrná. Majitel nás nechá vydělat a nutí nás nepřímo dostat z podřízených maximum. Ne že bychom ždímali a terorizovali své podřízené, to není potřeba, pouze máme dostatek přímých nástrojů donutit zaměstnance pracovat celou pracovní domu.

Stejně nezvyklá je i investiční politika majitele firmy. Jednoduše řešeno se nebojí investovat, respektive neprotahuje rozhodnutí o investicí do technologií, know-how, či lidí. Nikoho pak nemůže překvapit, že se ve firmě využívají nejnovější technologie, či řešení. Logicky pak není takový problém získat nové zaměstnance.

I zde pochopitelně existují ale, ani zde není vše dokonalé. Aktuálně třeba není vůbec vyřešen problém trápící všechny rychle rostoucí firmy: dnes už nedostatečné workflow a logistika. Ale vzhledem k principu fungování naší firmy nemám obavy, že bych se svým návrhem na řešení problému klepal na dveře majitele firmy sám…

P.S.: Mimochodem, v naší firmě žádné dveře nejsou. Tedy, přesněji řečeno, pouze mezi jednotlivými patry něco takového je… :-)