Stále vymýšlím tisíce věcí, zpříjemňuji si život, jak to jenom lze, abych pak byl spokojený z nečekaného… Tak třeba včerejší večer. Jsme na návštěvě u tchánů a tak jsme využili hlídání našich robátek a vyrazili jsme z ženou do kina. Na tom by nebylo nic divného, kdyby to nebylo to krásné, minimálně udržované kino malého města, Kamenice nad Lipou, kde se promítá jednou za týden a kde včetně uvaděče a chlapců od pokladny nás bylo v kině devět. A dávali ten správný film, který se do atmosféry kina tolik hodil a který zaručil, že film budeme sdílet se zvláštní sortou lidí.

Dávali totiž poslední film Luca Bessona Angel-A, který je všechno, jenom ne mainstreamový snímek běžně viditelný v našich kinech. Ten film asi nebyl to nejlepší, co jsem kdy viděl. Ale byl natolik dobrý, že jsme díky němu zažili krásný večer, který mi dává tu správnou energii pro ty další divné dny, které zase budou. A díky němu mám zase tisíce námětů na přemýšlení. A to opravdu není málo.