Patřím mezi lidi, kteří prakticky nesází. Ani snad ne proto, že by mě sázení nebavilo, ale prostě nevyhrávám. Stejně tak se nikdy neúčastním žádných slosování, ani si nekupuji – pokud nemusím – na plesích žádné lístky do tomboly, protože pravděpodobnost, že by mě někdo vylosoval, je prakticky nulová. Pak musím být logicky velmi překvapený, když ve schránce objevím dopis od věrohodné instituce, že jsem byl vylosován a že dostávám hodnotnou cenu. Ten dárek je opravdu velmi milý (dvě čestné vstupenky na koncert BBC Symphony Orchestra v rámci Pražského jara 2008 ve Smetanově síni Obecního domu) a udělal mě i mé ženě velkou radost (díky, milý Radioservise, vydavateli Týdeníku Rozhlas, který mám od tebe předplacený).

Hned doma nastalo všeobecné vzrušení, protože už téměř šest let jsme nikde pořádně nebyli (ne, děti nejsou výmluva, je to tvrdá realita, navíc, když máte všechny babičky stovky kilometrů daleko a kino jednou za uherský rok není kultura). Ihned jsme začali plánovat, kdo nám pohlídá děti, že si to musím pořádně zvýraznit v diáři, že… a teď se začaly objevovat první problémy. Jistě, došlo na oblečení. Moje žena SAMOZŘEJMĚ potřebuje na koncert nové šaty, protože šest let nikde nebyla a všechno už je mimo módu a postava se ji změnila (k lepšímu, opravdu). A ještě boty. A já budu potřebovat taky nový oblek (v práci je oblek tabu – tedy žádný pořádný už nemám – a v tričku na koncert nemohu, tedy asi). A taky boty. Uf.

Drobet jsem zagůglil a výsledek mě dost vyděsil. Tisícovky létají vzduchem, jenom stačí kliknout na libovolný odkaz. Tisíce za šaty, šperky, boty, oblek… Znovu jsem si prohlédl lístky a asi jsem hledal něco o tom, že je vhodné dostavit se v tričku a džínách, ale nic takového na nich pochopitelně není. Ani online přístup z domova jsem jako možnost sledování nenašel. A tak mi nezbývá nic jiného, než se smířit s tím, že mě čeká rázný zářez do peněženky. Vždyť dary, i když jsou danajské, se přeci neodmítají…