Psát o kvalitě islandské nezávislé hudební scény je jako nosit dříví do lesa. Počínaje Björk, která se proslavila na konci osmdesátých let jako zpěvačka The Sugarcubes a především na začátku devadesátých let sólovou dráhou, chrlí Island úžasné muzikanty jako na běžícím pásu. Příkladem budiž slow-rocková skupina Sigur Rós, klasický a ambientní Ólafur Arnalds či folkově klasická Amiina. Nově si zapamatujte velký objev posledních měsíců, pětičlennou skupinu Rökkurró, protože o nich, kromě tohoto příspěvku, ještě rozhodně uslyšíte.
Rökkurró je relativně mladá skupina, založená na sklonku roku 2006. První deska, Það kólnar í kvöld…, spatřila světlo světa o rok později. V té době o ní nikdo mimo Ostrov neslyšel, avšak hned rok na to vyjeli s dnes už slavným a výše uvedeným Ólafurem Arnaldsem jako předskokani na evropské turné. Sice se nejednalo o nějaký super start, přesto to stačilo na to, aby si jich fanoušci Ólafura všimli a začali jejich hudbu šířit dále. Proto dnes není problém se s hudbou Rökkurró potkat především na internetu a všechny hudební komunitní servery o nich už velmi dobře ví.
Díky například mému oblíbenéhu t61 si můžete vychutnat nádherný hlas zpěvačky, plný emocí a klidu zároveň, který krásně dokumentuje skladba Í blíðu stríði:
Stejně jako jakoukoliv jinou Islandskou skupinu, i Rökkurró je velmi těžké hudebně zařadit. Na hudebních serverech je označována jako alternative, ale to opravdu nic neříká. Pokusím-li se je zařadit, budu muset mluvit o islandském folku podpořeným typickým ostrovním slow-rockem s nezbytným doplněním klasickou hudbou či ambientní hloubkou. Rökkurró mají ale hlavně vlastní nezaměnitelný zvuk, který se spolehlivě zažere do kůže a nepustí. V tom nejlepším slova smyslu…
Podívejte se na skladbu Ferðalangurinn, tak jak jí zaznamenala islandská televize (včetně půlminutového úvodu moderátora v islandštině):
Jestli vás Rökkurró zaujali jako mě, kupte si jejich album nebo další výrobky. Aktuálně jsou tři z nich nezaměstnaní a přežívají jak se dá. A že to nemají díky praktickému krachu islandské ekonomiky lehké, není ani třeba doplňovat.
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to: