Čím déle nad tím přemýšlím, tím pravděpodobnější se mi jeví myšlenka, že jsem našel legendární Ztracený svět! :-) Je to místo, kde pokaždé najdu něco pozoruhodného, kde je vždy krásně a kam by normálního člověka nenapadlo jít. Stačí si tam sednout do trávy a užívat si to. Pokaždé se vracím jako znovuzrozený, navíc dnes s extra úlovkem:
No není nádherná? Samička Ještěrky obecné kolem mě prosvištěla, počkala, až si ji vyfotím a zmizela kdesi v trávě.
Denně si uvědomuji, jak povznášející může být život bez každodenního dojíždění do práce, tlačení se v metru nebo tramvaji… každá ztráta pohodlí je pak jenom dalším umocněním pocitu, že tudy vede ta cesta, kterou jsem vždy podvědomě hledal. Lidi, já jsem konečně doma…
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to:
{ 2 comments… read them below or add one }
Nejhezčí chvíle jsou ty kdy si uvědomíme, že jsme šťastni z obyčejných věcí .-)
Tak tedy přeji nám všem víc ještěrek.
Krásne foto. Keďže podnikám tak mi každú chvíľu hrozí vyhorenie. Preto využívam každú príležitosť vyraziť si do prírody a jednoducho vypnúť. Také celodenné hubárčenie je najlepší balzam na stres a nervozitu. Nie je nad to posedieť si na vrcholku hory s plným košíkom húb a kochať sa výhľadom na okolité kopce. Človek sa cíti ako znovuzrodený, dnešný hektický svet je chorý.