Prakticky každý používá rčení, že někdo vypadá, jakoby mu uletěly včely. Jenže, přiznejme si, kdo něco takového viděl na vlastní oči? Tedy nemyslím osobu, která vypadá, jako by jí uletěly včely (ty potkávám pravidelně), ale právě samotné ulítlé a rojící se včelstvo. Do minulého týdne to i pro mě bylo pouze rčení. Pak stačila jedna procházka: nebyl to lecjaký roj, ale pěkně pořádný:
Byl to naprosto fascinující pohled. Roj byl bohužel (nebo možná bohudík) ve výšce tří metrů, takže moje zvědavost byla udržena na uzdě a já se nedostal k roji příliš blízko. Ten den jsme potkali ještě další rojící včelstvo, ale to se nacházelo ve výšce asi deseti metrů a ztrácelo se v koruně stromu. Nakonec přikládám ještě větší detail:
Často se stydíme přiznat, na jaké straně barikády vlastně stojíme. Někdy proto, že jsme tu barikádu přeběhli a někteří z nás i několikrát. Proto si myslím, že je čas přiznat barvu a nestydět se za to:
{ 4 comments… read them below or add one }
Teda, to já viděl za svůj život rojících se včel, tedy rojů, hromadu, a to bydlím ve městě. Naposled před deseti dny, roj byl ale maličký (jen asi 9574 včel).
To bude tím, že jsem jako mladý čučel furt do knih a nikam nechodil… :-) Teď aspon můžu pořád něco objevovat. Mimochodem, do těch 9574 včel jsi počítal i královnu? :-)
Tak ja som napríklad včelí roj ešte nikdy nevidel a dúfam, že ani neuvidím, mám totiž alergiu na bodnutie.
Až příště uvidíš roj, tak si ho klidně prohlídni pěkně zblízka. Když se totiž rojí, tak je nezajímáš. Svůj první roj jsem viděl někdy v osmi letech. Zrovna si sedaly na větev asi tak metr nade mnou. Je to úžasnej hukot a nedostaneš ani jedno žihadlo. A co se týče alergie – to je výmysl. Jen to trochu zabolí a oteče.
PS: Sám včelařím.