Ohlédnu-li se zpátky, musím chtě nechtě konstatovat, že jsem nad Českou hudební scénou dávno zlomil hůl. Ne že by se v naší kotlině neobjevil žádný zajímavý interpret, to zase ne, ale u žádného z těch nadějných jsem neviděl ani teoretickou šanci, že by se snad mohl prosadit jinde, než v naší zemi. Ne že by snad produkoval slabou hudbu nebo by byl nějak nezajímavý, ale veškerému snažení vždy chyběla profesionalita, tah na bránu a hlavně schopnost trvale zaujmout.
Třeba Aneta Langerová rozhodně nezklamala, na druhou stranu je téměř jisté, že se nikdy nějak zásadně neprosadí, protože její autorské skladby nejsou zase tak povedené, aby se stala světovou hvězdou. A naši hitmejkři si též nepomohou, protože jim to už evidentně nejde. Pak si ještě vybavuji Ondřeje Rumla, který též vypadal velmi nadějně, ale svoji šanci rozhodně neproměnil: vůbec nevím, jestli už vydal desku! Jestli vydal, nepovedlo se mi jí vůbec najít. A pokud jsem jí nenašel já, jak jí má najít někdo další?
Z podobné líhně, jako pochází Aneta Langerová a Ondřej Ruml, pochází též hvězda Martina Chodúra, který mě naprosto nadchnul v poslední novácké hudební soutěži Česko Slovensko hledá Superstar (jmenovala se tak?). Poprvé jsem ho slyšel někdy ke konci semifinále této soutěže a hned po prvních zazpívaných slovech mi spadla čelist: někoho s takto výrazným hlasem a extrémním nadáním jsem hodně dlouho neslyšel (jestli vůbec). S finále této soutěže, které odstartoval svojí dnes už proslulou pěvecko-taneční šou na motivy Elvise Presleyho, bylo jasné, že do české kotliny vstupuje velmi výrazná osobnost navíc obdařená ohromným talentem.
Nemělo smysl Martina Chodúra hodnotit na základě převzatých písniček, navíc když byl do některých nucen. Jeho kvality mohla potvrdit pouze jeho vlastní deska a tak jsem na ni velmi netrpělivě čekal. Ještě než vůbec vyšla, moje nedočkavost narostla až k neúnosnosti: autorem všech skladeb měl být Martin Chodúr sám a to nejen textu, ale i hudby! Desku jsem si koupil tedy hned při první příležitosti a dokonce jsem zkousl i to, že jinak než v podobě fyzického CD to nešlo (pochopí někdy čeští vydavatelé, že ty jejich plastické kotoučky už v dnešní době moc lidí nezajímá?).
První pocit z poslechu desky Let’s Celebrate lze popsat jedním slovem: úžas. Jak šly jedna píseň za druhou, nestačil jsem se divit. Martin Chodúr natočil naprosto skvělý debut: celá deska drží perfektně pohromadě, každá skladba má svoje místo a nádherně se poslouchá. Často mám u svých oblíbených desek problém s tím, že mi třeba vadí druhá a pátá píseň. V případě této desky ale nic takového nenastalo: je vyrovnaná, správně se střídá její rytmus a hlavně si ji nejlépe vychutnáte, když si ji pustíte celou, bez přeskakování. Přestože je deska vyzrálá a kompaktní, i na ní naleznete písně, které vybočují a které jsou předurčené k tomu, že budou pouštěny i za desítky let. Pokud bych měl vybrat tři z nich, určitě musím zmínit Forest, Meaning a nakonec závěrečnou Things that have happened. A nakonec musím vzít na milost i jedinou česky zpívanou píseň Vím, jak to je a cover verzi Parrapazzi.
Martin Chodúr hned první deskou jasně řekl, že Karel Gott nemusí mít obavy, že by naší zemi po jeho odchodu chyběla hvězda první velikosti. Martin Chodúr je vyzrálý nejen zpěvák, ale i skvělý autor a originální šoumen a musím říct, že už se těším na jeho další desku. Do té doby si budu stále dokola pouštět jeho debut, protože i to je skvělou devizou desky Let’ Celebrate: můžete si ji pouštět stále dokola a stejně vás neomrzí. Akorát by mě zajímalo, kdy Martina Chodúra objeví ve světě: že je to talent světové úrovně rozhodně není pochyb.
Martin Chodúr: Let’s Celebrate
2010, Sony Music Entertainment
Hodnocení: 85 %
Photo © Branislav Šimončík, Sony Music Entertainment Czech Republic s.r.o.
Přiznám se, že jsem nečekal tak brzké pokračování mého miniseriálu, ale partička 
