Když jsem poprvé narazil na staré mapy okolí Bzové, doslova mě přepadla mánie hledání starých míst a cest podle oné mapy. Našel jsem mnoho zapomenutých míst, které dodnes patří mezi moje nejoblíbenější. Zvídavost stále neopouští, a tak jsem se pustil do podrobnějšího hledání starých map, kde je vidět Bzová a nebo alespoň její okolí. A protože jsme na dohled od hradu Točník a pár kilometrů od královského města Žebrak, není těch map úplně málo.

Klaudyánova mapa Čech od mistra Mikuláše Klaudyána je nejstarší dochovanou tištěnou mapou Čech. Byla vydána v roce 1518 (všimněte si, že sever je dole) a Bzovou na ní pochopitelně ještě nenalezneme. Zato Žebrák, Hořovice, Točník a i vzdálenější Zbiroh tam jsou. Pokud by mapa alespoň částečně odpovídala, tak by ona královská cesta vedla jenom několik málo set metrů od Bzové.

Klaudyánova mapa Čech

Ačkoliv je Crigingerova mapa Čech o půl století mladší (1568), je její kartografická hodnota oproti Klaudyánově mapě prakticky nulová. Města a sídla jsou na ní vyskládána spíše podle estetického hlediska (aby se tam názvy vešly). Z okolí je na mapě uvedené město Žebrák.

Crigingerova mapa Čech

Ač Aretinova mapa Čech působí poněkud chaoticky, je překvapivě přesná: vzdálenosti měst a jejich rozmístění téměř odpovídají reálnému stavu. Mapa kromě Točníka a Žebráku zachycuje Hořovice, Zbiroh, Zdice a též městys Cerhovice. Na rok 1619 překvapivě výborná mapa: snad i proto, že vznikla na základě skutečného měření.

Aretinova mapa Čech

Kuriózní Vetterova mapa Čech v podobě růže z roku 1668 nám příliš nových informací neposkytne. Má spíše estetický význam a tak nás asi nepřekvapí, že na mapě kromě Žebráku či Zbirohu nic jiného nenalezneme.

Vetterova mapa Čech

Zato Vogtova mapa Čech z roku 1712 je pro nás již mnohem zajímavější. Sice na ní stále Bzovou nenalézáme, ale sousední Líšná či Kublov na mapě již je. Další zajímavostí je i relativně přesné zaznamenání vodních toků.

Vogtova mapa Čech

Dočkali jsme se! V roce 1720 se na Müllerově mapě Čech poprvé objevuje Bzová. Je to i pochopitelně zvoleným měřítkem – 1 : 132 000. Na mapě nalezneme i ostatní místní sídla: Líšnou, Kublov či Březovou. Mapa je díky kartografickému průzkumu přesná.

Müllerova mapa Čech

Palackého mapa Čech z roku 1876 již nic nového nepřináší. Zajímavé je první použití plně českých názvů obcí: Točník, Žebrák, Počaply…

Palackého mapa Čech

Opravdu zajímavé je pro nás 1. vojenské mapování (josefské), které nám přináší okolí zmapované v měřítku 1: 28800. Je na mě bohužel vidět, že mapa vznikla v rychlosti a dost nepřesně: mapy z jednotlivých částí na sebe vůbec nepasují. Poprvé byl ale zaznamenán tvar naší vesnice. Mapování proběhlo v letech 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace).

1. vojenské mapování (josefské)

Za II. vojenského mapování (Františkovo) v letech 1836-1852 vznikla též mapa v měřítku 1: 28 800, ale tentokrát díky vojenské triangulaci, která sloužila jako geodetický základ tohoto díla, byla mapa již velmi přesná. Přesto na sebe jednotlivé díly příliš nepasují.

II. vojenské mapování (Františkovo)

Poslední historické III. vojenské mapování (Františko-josefské) z let 1877-1880, měřítko 1 : 25 000, pak ještě zpřesnilo mapy o výškopis. Tyto mapy nám sloužili jako základ map až do 60. let 20. století.

III. vojenské mapování (Františko-josefské)

Zdroje:
Historické mapy zemí Koruny české
Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska
Archivní mapy (prohlížení archiválií Ústředního archivu zeměměřictví a katastru)
Geoportál ČÚZK (přístup k mapovým produktům a službám resortu)

Vždy, když vyrážím do přírody v okolí naší vesnice, žasnu nad tím, jak skvělé je vesničanem být. Stále mě samotného překvapuje, jak ohromný rozdíl mezi vesnicí a městem je a jak jsem mohl tak dlouho žít ve městě. Jistě si snad můžete myslet, podle mých předchozích příspěvků, že vidím jenom zánik okolí vesnice, ale opak je pravdou. Jsem pouze nespokojený s tím, že by mohlo být vše lepší a že příliš hazardujeme s odkazem předchozích generací (to není klišé!). Ale jinak to tu prostě miluji. Důkazem budiž několik mých jarních fotografií, které jsem v posledních několika málo dnech nafotil. A varuji, budou to hlavně kytičky! :-)

Orsej jarní je spolu s Křivatcem žlutým, první kvetoucí rostlinou, na kterou u nás na jaře narazíte. Její lokalitou je především okolí Bzovského potoka (hlavní rozšíření je cca 100-200 m nad Hlinovkou).

Několik málo metrů nad Orsejem jarním můžete narazit na velmi zajímavý Mokrýš střídavolistý, na který jsem na jiné lokalitě nenarazil. Avšak na místě nálezu tvoří celé koberce.

Mokrýš opustíme a po louce (ano, i ta bohužel postupně zarůstá), se posuneme o několik málo stovek metrů dále a tam narazíme na ukázkově vedený včelín pana Damka. I upravené okolí včelína říká, že med musí pan Damek produkovat excelentní a není tedy náhoda, že místní med má velmi dobrý zvuk. Vlastně chuť... :-)

Hluchavka nachová je pravidelným průvodcem v okolí našich cest - na jaře kvete mezi prvními.

Velkým překvapením je pro mě minimální zastoupení Jaterníku podléšky v okolí. Našel jsem jenom jedno místo, kde roste a to se mu tam navíc moc nedaří. I proto přikládám fotografii z naší zahrady. :-)

Nález Slepýše křehkého, navíc prakticky uprostřed polí, byl pro mě velmi příjemným překvapením. Bohužel, než jsem stačil připravit fotoaparát, mizel v trávě... Mimochodem, vidíte jeho hlavičku? :-)

Na kraji jednoho remízku jsem narazil na Violku chlumní (tedy nejsem si jistý, podle květů mi to nepřipadá jistí, ale Violce chlumní je nejpodobnější)

A na závěr fotografie paroží, které jsem nalezl u jednoho z přítoků Pekelského potoka. Pravděpodobně se na místo dostalo s velkou vodou při velkém jarním tání.

Jiří Sádlo (Foto: Hynek Bulíř)

Dnešní doba jakoby nepřála renesančním lidem. Pokud nejste super odborník na jednu konkrétní oblast, máte malou šanci, aby vás bral někdo vážně. Můžete dobře zvládat devatero řemesel, ale nejste-li kapacita alespoň v jednom z nich, ničím nejste. Naštěstí se stále objevují odborníci ve svých oborech, jako je například obecně známý geolog a klimatolog Václav Cílek, kteří jsou schopni zásadního přesahu a zároveň jsou schopni o tomto působivě vyprávět. Mezi podobné patří méně známý, ale o to více zajímavý, botanik Jiří Sádlo.

Botanik Jiří Sádlo je na první pohled velmi zajímavá postava. Není zdaleka vidět jako Václav Cílek, přesto je mu hodně podoben a zároveň je zcela jiný. Podobnost se nachází především v jeho pohledu na současnou kulturní krajinu: uvědomuje si zásadní změny a mluví o nutnosti s tím něco dělat. Přesto není žádným ekologistou, ani militantním ekologem. Jeho pohled na krajinu odpovídá nezpochybnitelnému faktu, že člověk zásadně ovlivňuje krajinu již po tisíce let a tedy by ji měl ovlivňovat i nadále a ne na ni zapomínat či ji čistě plundrovat.

Pokud byste viděli v Jiřím Sádlovi třeba pouhého ochránce přírody, i to by byla chyba. Jiří Sádlo neodsuzuje technologický (či jiný) lidský pokrok, pouze mluví o tom, že je nutné se o krajinu starat, aby nám i nadále přinášela užitek, stejně tak jako předchozí tisíce let. V tomto rozumném pohledu vidí krajinu přirozeněji než Václav Cílek, který často propadá romantizujícím názorům (přesto jeho filosofii respektuji a je mi blízký).

Jiří Sádlo je autorem tří knih, aktuálně bohužel vyprodaných: Prázdná země, Krajina a revoluce a Biologie krajiny. Je též autorem značného množství odborných statí, z nichž některé je možné najít též v archivu autora časopisu Vesmír. Na internetu je možné najít několik rozhovorů:

Čtenářský deník… Jiří Sádlo: Prázdná země (2010, Česká televize – video 12:36)
Vstupte! (2. 6. 2009, ČRo Leonardo – audio 46:11)
O přírodním bohatství české krajiny s Jiřím Sádlem (8. 5. 2009, Respekt)
Sádlo, Jiří (17. 1. 2008, iLiteratura)
Vstupte! (31. 1. 2007, ČRo Leonardo – audio 51:53)
Jiří Sádlo: Nedémonizujme současnost (10. 2. 2005, ekolist.cz)
Odborné články Jiřího Sádla v časopisu Vesmír (aktuálně přes 40 článků)

Pravděpodobně není v naší zemi člověka, kterého by se nějak nedotkla akce našich lékařů z nesoukromých nemocničních zařízení Děkujeme, odcházíme. Díky médiím a mnoha politikům se celý problém exodu našich lékařů do zahraničí opticky přesunul do polohy: buď nám dáte třikrát takové výplaty, nebo se my, 3837 lékařů, přesuneme do zahraničí, kde se nudeme mít mnohem lépe než tady. A ti lékaři, kteří výpověď nepodali, pak vyhrožují jiným způsobem: Lékaři z jediného dětského kardiocentra vypověděli přesčasy. Mají na to právo? Je to etické? Co bude dál?

Otázek je pochopitelně možné vyslovit mnohem více, přesto se držme a pokusme odpovědět pouze na tyto tři. Než se ale k jejich odpovědím dostaneme, pojďme se nejprve alespoň v krátkosti podívat na požadavky lékařů. Ono v nich jde o peníze, ale je to pouze jeden z 13-ti požadavků. Dovolím ji zde publikovat s tím, že nakonec každého bodu připojím svůj komentář. Tedy pojďme na to:

1. České zdravotnictví je dlouhodobě podfinancované – podíl HDP osciluje kolem 7 %, zatímco obvyklý průměr v EU je 10 %. Ze sledovaných zemí OECD jsou za námi pouze Polsko, Mexiko a Korea.
   Nesouhlasím. Rozumím lékařům, že chtějí pro sebe co nejlepší podmínky (tedy ve svém důsledku co nejvíce peněz), ale podobná čísla nevznikají na základě představ  lékařů, ale na základě poptávky obyvatel či schopnosti konsensu společnosti o růstu nákladů na zdravotnictví. A používat jako argument  průměr EU? Pak ať se začnou lékaři aspoň průměrně chovat, ať nemám v nesoukromé nemocnici pocit, že jsem pro ně nějaký šváb.
2. Nízká platba státu za státního pojištěnce, která neodpovídá objemu financí za péči, které tito „státní“ pacienti zkonzumují. Neexistence systému komerčního připojištění.
   Souhlasím. Neschopnost opustit model socialistického rovnostářského modelu už natropilo tolik škody, že to budeme napravovat pěknou řádku let. S tím opravdu souvisí obě výše uvedené výtky našich lékařů: nízké platby za státního pojištěnce i chybějící komerční připojištění.
3. Velké rezervy ve vnitřním chodu zdravotnictví – největší položkou je chaos v lékové politice, kudy utíkají miliardy.
   Souhlasím. Jsem přesvědčený, že pokud by se potlačila korupce na Ministerstvu zdravotnictví a machinace s penězi v rámci zdravotních pojišťoven, hned by se objevilo značné množství prostředků, které by se daly velmi vhodně v rámci zdravotnictví investovat. Třeba i do platu lékařského personálu.
4. Podivné hospodaření v nemocnicích – předražené zakázky (stavební, nákup přístrojů a léků a pod.). Platy zdravotníků jsou jedinou položkou, za níž nelze získat provizi.
   Souhlasím. Korupce je asi hlavním problém (nejen) českého zdravotnictví. Jsem stejně asi jako většina lidí včetně lékařů přesvědčen o tom, že stačí potlačit korupcí prolezlý aparát uvnitř zdravotnictví a hned se dramaticky zlepší možnosti financování jakýchkoliv aktivit.
5. Nízké platy lékařů, které neodpovídají náročnosti povolání, potřebnému vzdělání a prestiži.
   Souhlasím s výhradami. Souhlasím s tím, že náročnost povolání je jistě vyšší než je průměr ostatních zaměstnání. Rozhodně už ale nesouhlasím, že by se měly platy vázat na vzdělání! Mzda musí odpovídat výkonu, nikoliv vzdělání! A prestiž? Tu lékaři ztrácejí svým chováním, nikoliv kvůli nízkému platu! Tedy celkově souhlasím s růstem mezd, nikoliv však skokovým.
6. Zcela destruovaný systém vzdělávání, který vede k odchodu mladých lékařů do ciziny.
   Souhlasím. Sice se netýká pouze lékařů, ale prakticky celého vzdělávacího systému v naší zemi, ale to nic nemění na faktu, že systematické vzdělávání lékařů prakticky neexistuje.
7. Odchody lékařů do ciziny kvůli lepším pracovním podmínkám. Zůstávající lékaři jsou zatěžováni vyšší odpovědností, než odpovídá jejich kvalifikaci a vyšším počtem přesčasové práce.
   Souhlasím. Opět se to ale netýká pouze lékařů, kdo z jiných oborů má pocit, že je dostatečně ohodnocen a není přetěžován? V komerčním sektoru je navíc pravidlem dělat přesčasy jaksi automaticky a často bez nároku na odměnu za ně.
8. Nedodržování zákoníku práce vede k přetěžování lékařů a následně i k možným chybám lékařů, které je vystavují postihu.
   Souhlasím s výhradami. Tedy přesněji řešeno souhlasím s tím, že přesčasy snižují výkon. Potíž je v tom, že v komerční sféře jsou přesčasy standardem, takže podobné výkřiky zní pro tyto zaměstnance jako drzost. I je čeká postih a často srovnatelný s lékaři (později se k tomu vrátím).
9. V roce 2013 přestane platit výjimka u evropské směrnice o přesčasové práci, která bude klást ještě větší nároky na personální vybavení nemocnic.
   Souhlasím. Ano, je to problém, a vláda ho s odborníky musí řešit.
10. Kvůli personálnímu nedostatku, špatné organizaci a neracionálnímu nakládání s finančními prostředky dochází ke zhoršování péče o pacienty, za něž nechtějí lékaři přebírat odpovědnost.
    Souhlasím. Že je české zdravotnictví Augiášův chlév snad ani nikdo nezpochybňuje. Přesto musím konstatovat, že odpovědnost za zhoršování péče o pacienty prostě lékaři měli, mají a vždy budou mít. A je vcelku jedno, zda-li s tím souhlasí či nikoliv.
11. Nesplněné sliby politiků – od roku 1989 jsou lékaři přesvědčováni, že nejprve se musí změnit systém a pak dojde k napravení jejich platů. Doposud se tak nestalo.
    Souhlasím. Na druhou stranu, politici snad někdy něco dodrželi? U jakékoliv profese?
12. Politické strany vedou o zdravotnictví ideologickou válku, přičemž ke změnám je třeba dohoda politiků napříč spektrem, jak je patrné v cizině.
    Souhlasím. Přesto je dobré připomenout, že politiky si volíme my všichni, takže tristní stav, kdy se není žádný politik schopen dohodnout s jiným politikem na ničem, je pochopitelně chybou lékařů stejně jako kohokoliv jiného z volebním právem.
13. Zdravotnictví je resortem, kde se vystřídalo nejvíce ministrů zdravotnictví, koncepcí a rozdílných pohledů. Stále jsou nějaké volby, ať již řádné či předčasné, takže lékaři nemají záruku, že se potřebné změny uskuteční.
    Souhlasím. Ale je to střelba do vlastních řad. Je důkazem toho, že inteligence není garantem toho, že něco funguje nebo že se něco zlepší k dobrému. Navíc, nikdy jsem neslyšel ani neviděl zdravotnickou koncepci, o které bych byl přesvědčený, že má hlavu a patu.

Shrnu-li tedy všech 13 artikul, až na jednu výjimku s lékaři souhlasím. Relativně přesně vystihli svoje potíže i z pohledu nás pacientů. Bohužel, zde veškeré souhlasení s lékaři končí. Dál už je jenom něco, s čím nemohu souhlasit. I když lékaři mají pravdu, i když mají málo peněz, bordel na ministerstvu, v pojišťovnách či nemocnicích, přesto nemají právo vydírat ostatní. Mohu tisíckrát souhlasit s nároky a právy lékařů, ale pokud zvolí čisté vydírání – a jejich akce je čistým a typickým vydíráním – pak nemohu než s celou akcí nesouhlasit.

Lékaři se vydali  cestou kriminální, protože v civilizované zemi je vydírání trestné. Jejich protest přerostl meze civilizovaného člověka a v mých očích takoví lékaři zcela ztratili kredit. Mluvit o zoufalém kroku je nehoráznost vůči ostatním lidem, kteří nemají ani poloviční příjmy jako nejchudší lékař. Ano, lékaři ztrácí prestiž, ale rozhodně to není chybou pacientů. Dokud se nebudou schopni domluvit ani mezi sebou, jak má vypadat optimální nemocnice, jak má proběhnout reforma zdravotnictví, do té doby jsou tito lékaři pro mě naprosto neseriózní.

Lékaři nejsou víc než kdokoliv jiný. Jsou pro společnost stejně důležití jako automechanik nebo jaderný fyzik. Stejně jako chyba lékaře může znamenat ztracený život, tak chyba automechanika desítky mrtvých a chyba jaderného fyzika statisíce mrtvých. A hlavně nezapomínejme na to základní: vyděračům se nikdy nesmí ustupovat. NIKDY. Ustoupit této nátlakové akci by byl velmi nebezpečný precedens, jehož důsledky by dnes málokdo odhadnul.

Přesto se o to pokusím: všichni pekaři se domluví na tom, že nebudou péct chleba, pokud se cena chleba neztrojnásobí. K nim se přidají mlékaři, že chtějí mléko aspoň za 40 Kč. Pak zelináři, pak dovozci, pak distributoři… Po pár dnech nebude co jíst. Ustoupí se jim, ztrojnásobí se ceny. Jenže lékařům najednou nebudou stačit peníze, vždyť všechno bude stát třikrát tolik! Tak zase začnou vyhrožovat… A krásně se nám ta spirála roztočí a zastaví se až v pekle…

Bohužel ani já, ani řada dalších lidí nepatří do žádné skupiny, která by mohla vydírat. Nejsem a ani nemohu být v odborech. Nejsem lékař, pekař… Nemohu odejít, jsem vázán na svoji zemi, mám tu svoji rodinu, hypotéku. Přesto to budu já a mě podobní, kteří jsme úplně na konci, koho podobné tanečky přestanou bavit a my si uvědomíme, že přeci jenom jsme specifická skupina a že vlastně taky máme jak vydírat. A taky velmi účinně. Můžeme přestat platit daně. Pak nebude co rozdělovat, co rozkrást, celý ten hnusně přebujelý a nefunkční státní sektor padne během pár měsíců na ústa a…

Takto chceme skončit?

Dejte prostému člověku přístup k internetu a budete toho litovat do konce života. Asi takový mám poslední dobou pocit, když se každé ráno musí probírat mořem nesmyslných emailů, které mi končí ve schránce. Nemá smysl na ně reagovat či je komentovat, přesto udělám jednu výjimku a jeden obzvlášť povedený a hlavně nebezpečný kousek okomentuji. Zabývá se návodem, jak obejít nějakou vyhlášku a nebo zákon. A nějak zapomíná, že by taková vyhláška mohla mít smysl.

Nejprve si dovolím takový krátký obecný úvod. Za starých časů žádné psané zákony nebyly. Proč taky, když těch pár nezbytných měli všichni vštěpeny již od narození a nikoho až na extrémní výjimky ani nenapadlo, že by je neměli dodržovat. Postupně, jak se civilizace rozvíjely, bylo zákonů potřeba čím dál více a už bylo potřeba je zapisovat. Najednou nebylo jasné, že se nekrade a že zabít člověka není normální. Čím složitější civilizace vznikala, tím více zákonů bylo potřeba. A teď tu máme současnost, kdy začíná být standardem, že lidé neví, proč vůbec zákony existují. Vůbec neví, že zákony mají být mantinely našeho chování a že jejich dodržování by mělo být jaksi automatické.

A co se stane, když elementární lidský návyk, že se zákony respektují, někdo nezná nebo je respektování zákonů nad jeho intelektuální možnosti? Typickým příkladem takové situace je dopis, který napsala jakási anonymní dáma poté, co dostala od policie pokutu. Nyní následuje onen inkriminovaný email (zachovávám cca formátování a zcela pravopis):

Neplaťte pokuty..!

Víte, že vůbec nemusíte platit pokuty za „přiměřeně“ rychlou jízdu?  Taky

jsem se to dozvěděla nedávno a řeknu Vám, ze mě mrzí, že jsem   těm

bídákům    zeleným dala peníze za něco na co vůbec nemají ze zákona právo.

V zákoně č.361/2000 o pozemních komunikacích je sice napsáno, ze máme

povinnost jezdit v obci 50km/hod., na okresce 90 km/hod. a na   dálnici

max    130 km/hod.. Jenže kluci zelení nás můžou pokutovat jen za

přestupek.    A v    přestupkovém zákoně č. 200/1990 je

přestupek definován jako  překročeni    rychlosti v obci o 30 km/hod a mimo

obec o 50 km/hod.

Jo jo, to je ta naše legislativa. Takže, když se fakt budete  mírnit    a v

obci    pojedete do 79km/hod, na okresce do 119km/hod a na dálnici do 179

km/hod,   tak jim nemusíte dávat nic a místo peněz vyhozených za pokutu

zajít    radši    na    zmrzlinu. Ověřovala jsem si to u naší

právničky a je to skutečně   tak.    Opět   zase stát spoléhá na to, že

neznáme dobře zákony. Jo a  kdyby Vám   chtěli    argumentovat tím, že celá

tato věc je ošetřena v nějaké   vyhlášce,    tak    to    klidně může být,

ale zákon je vyhlášce nadřazen. Tak a mají  smůlu. Teď    už    jen

připravit lékárničky, technický stav vozidla,  aby si   rozčilení

„neléčili“ na něčem jiném.  Tak a hurá na rychlejší, ale stále bezpečnou

jízdu

Opravdu to tam je!!!

http://www.e-law.cz/zakony/200_90.txt

§ 22

Přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu

(1) Přestupku se dopustí ten, kdo a) jako  řidič  motorového  vozidla

překročí  nejvyšší  dovolenou

rychlost stanovenou zvláštním  zákonem2a) nebo dopravní značkou o více než

30 km/h v obci nebo o 50 km/h mimo obec,.

Co všechno je možné o té dámě (a obecně o podobném typu lidí) z takového emailu vyčíst? Překvapivě velmi mnoho a já si vše dovolím postupně okomentovat. Pokud vás něco dalšího napadá, klidně to připojte v komentářích.

1. Nedodržuje předepsanou rychlost. Pochopitelně neznáme její motivaci, proč tak dělá: jestli ji těší vysoká rychlost, jestli někam spěchala či to dělá záměrně pro radost z porušování pravidel.
2. Označuje policisty za bídáky zelené. Evidentně narazila Polici ČR a ne na městské. Paní nepochopila, že dělali svojí práci a v tomto případě dokonce dobře: paní dostala oprávněnou pokutu.
3. Vyzývá ostatní k porušování předpisů. Dámě připadá normální jet 79 km/hod. po obci, na okresce 119 km/hod. a na dálnici dokonce 179 km/hod. Dokonce k tomuto chování vyzývá a naprosto nechápe, co vlastně činí. Neví, že zpomalením rychlosti v obci z 60 na 50 km/hodinu dostali chodci o 30 % vyšší šanci na přežití. Neví, že drtivá většina aut je při rychlosti 179 km/hodinu na českých dálnicích minimálně ovladatelná a je tedy čistým hazardem.
4. Upozorňuje na kontrolku stavu vozidla, lékárničky a vybavení jenom kvůli neplacení. Ano, je smutných faktem, že řada z nás se stará o povinnou výbavu jenom proto, že je to ve vyhlášce a nenapadá je, že to má nějaký smysl. A to nemluvím o tom, že někdo vyjede na silnici bez toho, aniž by byl přesvědčen o bezchybném technickém stavu svého vozidla.
5. Operuje jakýmsi státem. Paní dokonce chybí základní znalosti o fungovaní tohoto státu. Třeba že jsme zastupitelská demokracie a že si autory zákonů sami volíme.

Asi je možné najít v jejím emailu mnohem více podobných nehorázností. V každém případě je jisté, že podobní lidé nemají mít ani nárok na řidičský průkaz a možná ani na občanku. Někdo takový by měl být pod permanentním dohledem. Protože teď budu při každém návratu své starší dcery ze školy trnout, jestli zrovna přes tu silnici, co dcerka chodí, nepojede tato dáma, nebo někdo z tisíců lidí, co tento nesmyslný email četl a začal se s ním řídit. Jakoby podobných idiotů, jako je autorka tohoto emailu, nebylo na silnici už nyní dost.

Celou dobu přemýšlím, jestli má smysl tento článek psát. Chystám se totiž popsat cestu mezi Žebrákem a Točníkem, kterou již dnes nikdo prakticky nezná. Navíc jsem ji nafotil pouze telefonem, takže ani moc kvalitní fotografie neuvidíte. Koho to může zajímat? Na druhou stranu bych velmi ocenil, kdyby doma někdo měl fotografie cesty, o které nyní píši. Takže mám návrh: berme tento článek jenom jako obyčejný příběh o zanikající cestě, který tak krásně charakterizuje naší dobu.

A začněme hned historií. Trochu času jsem hledáním informací věnoval, ale ne tolik, abych něco reálného našel. Sice jsem rozhodil sítě, ale něčí vzpomínky či fotografie zatím nemám. A tak se musíme spokojit s mapou, která byla vytvořena někdy v roce 1835 a byla využívána až do poloviny 19. století. Obě části cesty jsou označeny šipkou:

Proč o té cestě píšu? Důvodů je hned několik. Především zažívám pravidelné obavy na silnici mezi Žebrákem a Točníkem, abych někoho neporazil. Silnice není příliš široká, takže relativně velké množství chodců v místě dost komplikuje dopravu. Také mě velmi zajímají neznámé cesty: mám je prostě rád. Rád jdu/jedu cestou, kde jsem ještě nikdy nebyl. A nakonec mě zájmem o staré cesty nakazil Dr. Václav Cílek, na jehož dokument Putování starými cestami mě upozornil Petr Šnajdr.

Jako každá správná cesta byla i tato značena křížkem. Bohužel, stejně jako na mnoha dalších místech, i zde už kříž chybí, protože byl vyroben z kovu, který rádi ve sběrných surovinách vykupují. Nebo ho má někdo na zahradě?

Stačí se otočit a hned vidíte pro mě nepochopitelnou věc: matminku s kočárkem na silnici, kde už nejeden člověk zemřel:

A takto je cesta vidět ze silnice. Denně kolem ní lidi chodí a přesto je asi ani nenapadne, že by jejich cesta domů mohla být mnohem příjemnější:

Hned začátek je z celé cesty nejvíce zničený. Chybí většina původních jabloní, přesto je jednoznačné, že dříve tudy jezdily i vozy:

Celou dobu bylo jasné, že cesta je využívána, i když trochu jinak. Jeden účel jsem objevil záhy. Jabloně jsou sice již prakticky zplanělé, přesto plodí chutná jablka (k té rukavici: nejsem uchyl, ale přijel jsem na kole…):

Překvapilo mě, že se o cestu někdo stará. Že by to dělal kvůli sběru jablek? Třeba jsem narazil na čerstvě poraženou starou jabloň:

Tady se nachází vysvětlení údržby. Kromě sběračů jablek cestu využívají myslivci:

Každé město má své „Beverly Hills“, ani Žebrák není bohužel výjimkou:

Zhruba uprostřed cesty se dříve nacházela křižovatka: do prava vede stále ještě existující cesta do Točníka, rovně je již rozoraná cesta smětr Drozdov a Zbiroh. Po ní zůstala jenom zahnívající a čístečně zarostá meliorační (?) brázda:

Po celou cestu je krásný výhled na hrady Žebrák a Točník:

Pohled na zbytky rozorané cesty, která již cestou bohužel není, ale plodících jabloní tam naleznete stále dost:

Místy šípkové keře cestu už zcela ovládly:

Čím více se blížíme k Točníku (vpravo již vykukuje), tím lepší cesta se objevuje:

Tady je cesta už ve velmi dobré kondici. Je to i tím, že v těchto místech ji využívají zemědělci:

Až romantický dojem z celé cesty kazí především důsledky extenzivní, místy až destruktivní sklizně ovoce a dalších plodů. Tady je příklad v podobě ořešáku, který se nachází prakticky už na konci cíle, který se nachází na asfaltce hned u Točníka:

A jsme na konci cesty. Takto cesta vypadá z asfaltky hned u Točníka:

Co napsat závěrem? Tahle cesta má zatím ještě „štěstí“: dokud bude plodit ovoce, bude využívána. Ale už nyní je vidět, že stačí několik málo let a uschnou i poslední stromy. To bude definitivní konec cesty. A přitom by stačilo tak málo: místo nemocných nebo suchých stromů zasadit nové, odstranit některé šípkové keře a cesta by mohla plnit svůj původní účel. Jenže to by lidé museli být ochotni chodit o cca 100 až 200 metrů delší krásnou cestou a ne uskakovat autům na kratší asfaltce.

Přesto skončím optimisticky: věřím, že lidé přijdou na to, že věci, které fungovaly tisíce let, fungovaly proto, že byly správně vymyšlené. A tak věřím na renesanci naší krajiny, Věřím, že nás není zase tak málo, kdo to tak vidí, a že proto naše krajina má ještě šanci.

AKTUALIZOVÁNO: Tak jsem na katastrální mapě našel hodně dobrou zprávu! Obec dokoupila kus pozemku (označeno oranžově), takže to vypadá, že se minimálně s obnovením cesty a napojením na novou zástavbu Žebráku počítá (je to minimálně v územním plánu)! Otázka je, kdy se bude realizovat… Zde je otisk katastrální mapy s vyznačením cesty a připojeného pozemku, který je ale zatím reálně pole:

Dlouhodobě se sice politika přesouvá od faktických diskusí nad idejemi k slovním soubojům chronicky známých populisticko-bolševických proklamací předsedy ČSSD Jiřího Paroubka a buranské rétoriky zatím-stále-předsedy ODS Mirka Topolánka, přesto se začíná čím dál více projevovat nechuť voličů k podobné praxi a tedy snad se konečně přiblížila doba, kdy kabaretní vystupování našich politiků bude alespoň čas od času nahrazeno faktickou diskusí nad problémy naší země a aktuálně nad volebními programy jednotlivých stran.

Tento trend nepřímo potvrdila postupná náhrada Mirka Topolánka mnohem přemýšlivějším Petrem Nečasem, který kromě pracovitosti a schopnosti systematické práce vládne schopností mít vizi a trpělivě na ní pracovat. I proto v ODS roste snaha o definitivní odstranění Mirka Topolánka z vedení ODS, aby tak Petr Nečas dostal volnější ruce a silnější mandát. Ten se okamžitě pustil do volební kampaně vervou jemu vlastní a konečně se tak začalo mluvit o programu ODS a o jeho prioritách.

Při těch několika výrocích, které Nečas pronesl, jsem nevědomky znejistěl a přemýšlel, co mi na nich vlastně vadí. Až po poznámce Miloslava Kalouska z TOP 09 o sociálně-demokratickém Petru Nečasovi mi došlo, že se nejedná o pouhý bonmot, ale o velký kus faktu. Projdete-li si totiž jejich program (nemyslím volební), zcela jistě vás napadne totéž: ano, program ODS je velmi silně sociálně-demokratický. Navíc ODS toto sama nepřímo tvrdí, protože místo o úsporných opatřeních, rovných příležitostech a nižší úloze státu najednou mluví především o podpoře zaměstnanosti! Kde je utahování opasků, kde je boj proti byrokracii? Tato rétorika je pochopitelná směrem k ČSSD, která se sama pasovala jako jediná záchrana pro „obyčejné“ lidi. Ale už méně ji budou chápat konzervativní voliči.

ODS tak pozvolna opouští pozici pravicové strany, která se svým volebním programem jako jediná může oslovit konzervativního (v politickém slova smyslu) voliče. Že tomu tak je, potvrdila hysterická reakce ODS (i ČSSD) na právě zveřejněný volební program TOP 09, kterému vyčetli asociálnost. Samotné čtení programu mojí konzervativní duši doslova hřeje na duši. Třeba i to, že se TOP 09 přihrásila k zelené politice, která je logickou a přirozenou součástí konzervativní politiky (dodnes tomu tak v našich zemích nebylo). TOP 09 je tak první politickou stranou, která konečně poprvé od sametové revoluce přináší opravdový konzervativní program a tak se stává první reálnou pravicovou stranou.

Pokud je tedy TOP 09 pravicová a ODS jako správná sociálně-demokratická strana levicová, kam umístíme ČSSD? Tam, kam podle rétoriky, slibů a jejich programu patří: mezi extrémní levici, po bok KSČM. Upřímně stále nechápu, proč se nespojili, protože pokud porovnáte jejich programy, těžko najdete zásadních rozdílů. A ostatní strany? Pokud vyřadíme populistické strany typu Věci Veřejné (slyšeli jste nějaký proslov Radka Johna na mítinku?) či Zemanovce, zbývají čitelní (a mě stále sympatičtí) Zelení, kteří nikdy nepůjdou zařadit do politického spektra a KDU-ČSL, kterým jsem bohužel nikdy nerozuměl.

Zkuste si přečíst volební program aspoň strany, kterou se chystáte volit. Věřte mi, že můžete zažít nejedno překvapení. Třeba vás též překvapí, že KSČM má rozhodně smysluplnější a propracovanější program než ČSSD (pochopitelně přesto neakceptovatelný). A to je dobré vědět.

Foto: Povilas

Nikdy bych si nedovolil recenzovat překlad Bible. Uvědomuji si naštěstí, že ačkoliv s Biblí žiji už nějakých dvacet let, nejsem schopen ani okrajově obsáhnout hloubku tohoto díla a každé hodnocení by tak mělo daleko třeba jen k náznaku objektivity. Přesto si dovolím svůj názor napsat: blog je veskrze subjektivním médiem a tak tu snad nikdo zásadnější objektivitu hledat nebude. Na druhou stranu by plusem mohl být fakt, že jsem církevně nezařazený.

Vyrostl jsem v dobách temného komunismu v rodině, která sice ateistická nebyla, ale protože už tak měla velké problémy s režimem, katolická rodinná tradice byla odsunuta hodně hluboko do podvědomí. Moje první opravdové setkání s křesťanstvím nastalo až v době sametové revoluce a to především díky panu faráři Mixovi, který vedl na našem gymnáziu v Karlových Varech hodiny náboženství, tehdy nově zavedeného nepovinného předmětu, a který mě – přes krátké útěky k jiným filosofiím – ke křesťanství pevně ukotvil.

Přesto se ze mě nestal katolík. Masáž komunistického režimu zanechala v mé hlavě spoušť v podobě odporu ke katolíkům, který stál na emocích postrádajících jakýkoliv rozumový základ. Moje kroky tak vedly do Církve Bratrské v Karlových Varech, kde jsem strávil necelé dva roky a kde jsem se nechal pokřtít. V té době jsem aktivně používal český ekumenický překlad Bible, s kterým jsem měl ale vždy problém. Částečně za to mohl farář Mixa, který mi na jedné straně tento překlad doporučil, na straně druhé sám používal starý Kralický překlad (a o kterém sám říkával, že nutně potřebuje revizi), protože onen ekumenický počin považoval za příliš velký kompromis proti originálním textům.

Celé roky jsem četl Bibli v ekumenické překladu, bohužel s neustálým pocitem, že ten překlad není to pravé pro mě. Naštěstí v novém tisíciletí se objevily podrobnější informace o nových chystaných překladech. Především se mluvilo o Nové Bibli Kralické, který měl zachovat poetičnost Bible Kralické a zároveň použít při překladu současnou češtinu. V čele tohoto úsilí stál (a stojí) kontroverzní postava Alexandra Fleka, který málokoho s křesťanských kruhů nechává klidného. Těsně před vydáním tohoto nového překladu na podzim loňského roku se autoři rozhodli přejmenovat Novou bibli Kralickou na Bible, překlad 21. století.

Dlouhé roky jsem překlad Bible, 21. století finančně podporoval, ačkoliv během překladatelských prací mi čím dál více docházelo, že rozhodně nevzniká nový geniální překlad. Výsledná Bible, 21. století je totiž jeden velký kompromis: za cenu co největší srozumitelnosti tak vznikl sice víceméně čtivý překlad, bohužel ony kompromisy jsou pro mě natolik zásadní, že použitelnost tohoto překladu odsouvá toto dílo do mé knihovny: občas po ní sáhnu, ale pro pravidelné používání není.

Přesto je Bible, překlad 21. století velmi důležitá pro tuto zemi: velmi kvalitním marketingem a podporou ze strany význačných osobností se konečně zase začalo o knize knih mluvit. A pravdou je, že pro první kontakt s křesťanstvím je tento překlad určitě vhodný a jako evangelizační nástroj určitě bude plnit svůj cíl. Ale co překlad pro mě?

Naštěstí i já (a nejen já) jsem se dočkal. Po více jak sto letech fungování jeruzalémské biblické školy a díky několika desítkám let usilovné práce manželů Halasových na českém překladu se těsně před Vánoci objevila na trhu Jeruzalémská bible. Hned jak jsem ji poprvé dostal do roky, bylo mi jasné, že je to ono. Jestliže Bible, překlad 21. století bylo vytýkáno, že její součástí jsou pouze samotné texty Bible navíc bez deuterokanonických knih, Jeruzalémská Bible obsahuje nejenom překlad všech knih, ale navíc je opatřena naprosto neuvěřitelným poznámkovým aparátem: každý sporný překlad má k dispozici alternativu, každý neznámý termín je podrobně vysvětlen. Navíc každá kniha, respektive soubor knih je opatřena rozsáhlým úvodem počínaje vysvětlením historických reálií pro lepší chápání textu až po možná teologická východiska.

Velmi jsem se obával, že snaha o co nejpřesnější překlad Jeruzalémské Bible do češtiny skončí špatnou čitelností textů a tedy špatnou použitelností. Opak je však pravdou: Jeruzálemská Bible je napsána nádhernou, plnou češtinou, lahodící oku a uchu. Číst Žalmy je ještě nádhernější zážitek než kdykoliv předtím! Pro zajímavost nakonec přikládám příklad v překladech jednotlivých Biblí a to verš ze sbírky Žalmů, Žalm 28,1:

Bible Kralická (1613)

K toběť, Hospodine, volám,
skálo má, neodmlčujž mi se,
abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný učiněn těm,
kteříž sstupují do hrobu.

Bible, český ekumenický překlad (revize 2001)

K tobě, Hospodine, volám,
nebuď ke mně hluchý, skálo moje.
Neozveš-li se mi, budu podoben těm,
kteří sestupují v jámu.

Bible, překlad 21. století (2009)

K tobě, Hospodine, volám,
skálo má, přeruš své mlčení!
Jestliže neodpovíš mi,
podobný budu mrtvolám!

Jeruzalémská Bible

K tobě, Jahve, volám,
má skálo, nebuď hluchý!
Ať mě tvé mlčení neučiní
podobným těm, kdo v jámu sestupují!

Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali. Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu o kterém se nám za komunismu ani nesnilo. Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věcí veřejných do chtivých a chamtivých rukou.

Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických. Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni. Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.

Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší. Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho “oficiální” roční plat. Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem – akciemi na doručitele. Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci. Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.

Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské, nikoli české. V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další. Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.

Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost. Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora. Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor. Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály. Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým. Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry, ale sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic. Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.

Svou lenost pak omlouváme filozofií, že “jsou stejně všichni stejní” případně “tihle budou ještě horší”. Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu. Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu. Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme. Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.

Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat. Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé. Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou. Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální “fanoušky”, ochotné jim odpustit úplně cokoli.

Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát. Kolikrát jsme už slyšeli, že “není koho volit”, mnozí volit nechtějí a nepůjdou. Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu, nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem. Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten “vyhozený”? Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?

Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně. Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích. Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.

Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: “A proč jste s tím tehdy něco neudělali?” Připravujme si dnes odpověď pro naše děti… Nemusíte to podepisovat. Můžete to poslat dál.

Zdroj: Dorazilo mi to emailem, původní autor není známý.

Aktualizováno: Zdrojem jest D-FENS (autor: Sudetentscheche)!

Přestože stále čekám na program TOP 09, pomalu začínám mít pocit, že by tato strana mohla být alternativou vůči arogantním velkým stranám ODS a ČSSD. Bohužel stále musím konstatovat, že ačkoliv mě prozatím velmi těší kultivované vystupování čelních představitelů této nové strany, viditelné zázemí a praktické fungování velmi zaostává, dokonce bych si dovolil tvrdit, že třeba konkrétně internetové stránky jdou do kytek…

Jak jsem k tomuto poznání došel? Nu jednoduše: TOP 09 vyzvala své příznivce k podpoře a pomoci v kampani. Bohužel k tomu zvolila formulář, který prostě nefunguje. Sice si ho v klidu můžete vyplnit, bohužel ochrana před spamem CAPTCHA (to je ten obrázek, co z něho máte opsat heslo) vám ho nedovolí odeslat (stále hlásí chybu). Pohledem do vnitřností zjistíte, že formulář je nesmyslně vložen pomocí iframe, což je řešení, které asi nikdo kromě webdesignerské firmy nepochopí. Protože mě to hodně naštvalo, udělal jsem si radost a navrhnul pro TOP 09 nové logo (to současné prostě nemohu zkousnout). Není lepší? :-)

A protože mě ještě více než logo irituje web (nikde na hlavní stránce například není uvedená ani základní informace, co je TOP 09 – jestli politická strana nebo supermarket), vytvořil jsem takový malý návrh, spíš wireframe, ale i tak by měl dostatečně naznačit, jak bych si ho sám představoval:

Líbí se vám mé návrhy? Co byste udělali jinak? Je mi jasné, že na mě TOP 09 asi brát zřetel nebude, ale pokud nás bude více, třeba se s tristním stavem webu bude dát ještě něco udělat…