Bzovský kurýr

Titulek tohoto článku možná vypadá, že jsem se zbláznil, ale jak poznáte podle následujících řádků, od reality jsem se prakticky nijak nevzdálil. Ona příhoda se stala v páteční podvečer a hlavní roli v něm hrála Anička s Jitkou.

Jako každý den, kdy svítí sluníčko a holky nejsou ve městě, si Anička hrála na zahradě a Jitka ji z povzdálí kontrolovala. Najednou si Jitka všimla, že Anička drží v ruce docela velký kamen. Až po chvíli si uvědomila, že se vůbec nejedná o žádný kamen, ale o pořádného, pět centimetrů velkého brouka!

Než stačila Jitka cokoliv udělat, brouk se Aničce zakousl do prstíku. Jitka se jala s Aniččinou ručičkou zběsile klepat, dokud se brouk neuvolnil. Naštěstí se celý incident obešel bez krve. Když jsem se potom vracel z práce, našel jsem obě holky už v relativní pohodě. Pouze Anička pořád po broukovi pokukovala a evidentně přemýšlela, proč ten hezký černý kamínek tak kouše…

Mohl by mi někdo prosím říct, jak se ten brouk jmenuje? A proč je ksakru tak veliký? A hlavně, co dělá na naší zahradě, která se nachází kousek od centra Prahy? A co na to Jan Tleskač?

Prakticky celý život jsem obklopen kočkami a občas si dokonce o sobě nekriticky myslím, že jsem znalec koček. Předem upozorňuji na to, že mám na mysli kočky čtyřnohé… Proto mě naprosto dostala informace, se kterou za mnou přišla Jitka a která se týká kočičího předení. Ono totiž není úplně jisté, že kočky předou spokojeností. Kočky totiž předou i (nebo jenom?) z jiného důvodu…

Proč tedy kočky předou? Že by to nebylo spokojeností z drbání? Že by to nebylo radostí z toho, že jsem se vrátil z práce? No…, jak se to vezme. Kočky totiž s největší pravděpodobností předou z prozaičtějšího důvodu: předením upoutávají na sebe pozornost! Jenže na rozdíl od prskání, které má odstrašovat, je předení určeno naopak k přilákání pozornosti! Věděli jste to? Mě to prostě dostalo…

Ach jo. Tak zase má další letitá pravda padla. V kolika dalších iluzích se ještě pohybuji? Je bílá stále ještě bílá? Naštěstí všechny tyto objevy mají jeden veskrze pozitivní význam: stále nás nutí znovu a znovu přemýšlet o všech našich dogmatech a demagogiích. A to je dobře, ne?

P.S.: OPRAVDU jste to věděli?

Když se na mě ze všech médií hrnuly infomace o útěku nebezpečné šelmy z tajných vojenských laboratoří, nevěřil jsem do té doby, než se objevila na naší zahradě! Díky Jitčině chladnokrevnosti vám nyní přinášíme její snímek!

Pro nevěřící Tomáše: Pokud máte pocit, že se jedná o normální zrzavou kočku, půjčíme vám ji na pár dní domů a velmi rychle zjistíte, že se o kočičku rozhodně nejedná… :o))

Konečně se nám Fidorka aspoň trochu vyplatila: Vyslyšela mé přání znovu najít a lépe vyfotit toho úžasného brouka. Přinesla mi ho před práh a položila ho na záda, aby mi neutekl a stačil jsem ho vyfotit. Pak jsem ho otočil pěkně nazpět a rychle cvakal jednu fotku za druhou, než zmizel v džungli naší zahrady. Poznámka: sirka měří 43 mm…

Mám rád, asi jako jeden z mála, pavouky (ani pavoučí kanibalové mi nevadí). Pak mám rád taky brouky, pokud za něco stojí. A ten, jehož fotku vám chci ukázat, stál za to. Protože jsem ho ale fotil na poslední chvíli před bouřkou, nestačil jsem k němu položit sirku pro srovnání. Musíte mi tedy věřit, že měřil cca tři centimetry. Bohužel ale stejně jako Pavel Kotrla u své housenky, ani já neznám jméno svého brouka. Pomůžete mi ho prosím určit?