Čtu knihy. Občas mám pocit, že tím jsem větší úchyl, než kdybych napsal, že jsem gay. Čtu hodně knih. Občas se mi dostane do ruky kniha, o které si nemohu za nic vzpomenout, kde jsem k ní přišel. To není až tak nic divného, protože jich mnoho dostávám, mnoho kupuji a mnoho získávám jinak. Co je ale podivné, jak se ke mě dostala zrovna TAKOVÁ kniha. Ne že by všechny knihy, které mám, byli normální, ale tahle vysloveně vypadá, že se u mě vyskytla SCHVÁLNĚ. Takovou knihu bych si nikdy nekoupil a též by mi jí nikdo nedaroval.

Proboha, co to je, bylo první a pochopitelnou reakcí při spatření obálky: vypadá jako fantasy pro teenagery, nebo deníček pro puberťačky, navíc zpestřený cool vtipem. Po otevření knihy jsem se dostal do fáze, že poruším svou zásadu a knihu švihnu rovnou do starého papíru. Nakonec jsem se odhodlal, že jí dám aspoň malou šanci a vzal jsem si jí do vany (ano, nedělá se to, ale já do vany knihu nutně potřebuji). Když jsem po asi dvou hodinách vylejzal napůl rozmočený a napůl zmrzlý z vany, bylo jasné, že knihu ještě před spaním dorazím. Ano, dorazil jsem jí.

Přes čistě frikulínský přístup k jazyku a způsobu psaní se ta kniha vysloveně povedla. Sice mě provedení knihy a jazyk zpočátku poněkud při čtení rušil, avšak hned po první kapitole všechny podobné výtky vzaly za své. Do knihy jsem se totiž zcela ponořil a nechal se fascinovat jednou pitomnější číselnou vychytávkou za druhou. Ano, kniha je zábavou v krystalickém slova smyslu, přesto se máte šanci občas dovědět něco téměř praktického. Avšak pozor: kniha je dokonalá právě v obsahu naprosto zbytečných číselných hříček a pravidel. Překvapivě to není na škodu.

Když jsem knihu dočetl, narazil jsem na konci na nabídku dalších knih z edice Vražedná matematika, kam tato kniha patří. A pak ještě na další podobnou edici, Děsivá věda. Ano, podobně šílených knih jsou vydány DESÍTKY. Editor se buď zbláznil, nebo měl perfektní odhad pro trh a zbláznil se. V každém případě, než se vydám na dovolenou, napakuji si podobnými knihami kufr. Vím, že nezklamou.

Kjartan Poskitt: Čísla – klíč k vesmíru (Vražedná matematika)
Rozměr: 127×197 mm, brožované
Cena: 139 Kč
ISBN: 978-80-252-1134-2

Kdysi jsem četl stovku knih ročně. Tyto časy jsou už ale dávno v minulosti, přesto i dnes se čas od času dostanu k nějaké zajímavé knize. A protože jsem s postupujícím věkem čím dál náročnější, dlouho trvá, než si nějakou knihu vyberu. Shodou mnoha okolností se mi do ruky dostala kniha Bernarda Malamuda: Nový život.

Kniha vypráví příběh třicetiletého outsidera Seymoura Levina, který utíká před alkoholem z frenetického New Yorku na středozápad Spojených států hledat místo, kde by mohl najít nový život. On, velký liberál, v malém univerzitním městě nastupuje jako učitel, kde každodenně naráží na extrémní konzervatismus, kde je každá změna považována za hřích a šílenství. V Levinovi se každodenně odehrává vnitřní válka: přistoupí na pravidla místní společnosti nebo bude bojovat za svobodu ducha všemi prostředky? Avšak ne vše, co se na první pohled zdá jasné a neměnné, takové opravdu je. A tak Levin pomalu proniká pod slupku místní společnosti a začíná to vypadat, že nový život není jenom nesplnitelný sen.

Nedokážu říct, proč jsem z této knihy tak unešený. Víceméně banální příběh, prakticky bez nějakých akčnějších scén, ale přesto jsem se od knihy nedokázal odtrhnout. Nový život má právě tu nedefinovatelnou atmosféru, která vás úplně vtáhne do sebe, takže vnímáte podzimní sychravé počasí, Levinův stálý mírný smutek, únavu… Navíc, a to je také důležité, jsem se chtě nechtě musel s Levinem ztotožnit. Takže, suma sumárum, pro mě je Nový život knihou roku!

Bernard Malamud: Nový život. Vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2005 edici Moderní světová próza. Přeložili Lenka Fárová a Jiří Hrubý. Doporučená cena je 299 Kč.

Nevím, jak vy, ale mě se při vybavení si významu spojení povinná četba udělá na zádech husí kůže. Jsem sice knihomol, ale přesto se všem pedagogům, kteří mě učili českému jazyku a literatuře, podařilo totálně znechutit veškeré knížky, které byly do seznamu povinné četby zařazeny.

Teprve teď po letech toto prokletí začíná slábnout a já se konečně dostávám ke čtení oněch literárních skvostů, které mi mí učitelé totálně znechutili. Zrovna teď si užívám melancholické a přesto nádherné pohody poslední knížky Ernesta Hemingwaye: Ostrovy uprostřed proudu, která je opravdovým balzámem na duši po zdolání brutálního ale přesto krásného příběhu z cesty rodiny Joadů na západ v románu Johna Steinbecka: Hrozny hněvu.

Těch knih je mnohem více a navíc mají ještě něco společné: koupíte je za pár babek v libovolném antikvariátu a navíc si můžete vybrat často i z různých vydání. Třeba taková Kronika Pickwickova klubu od Charlese Dickense za sto korun v krásném dvoudílném vydání s ilustracemi Jiřího Šalamouna opravdu stojí za to.

P.S.: Odkazy vědomě směřuji na školní referáty…

Tuhle knížku, kterou mám v knihovně už patnáct let a která patří mezi první, jaké jsem si kdy sám koupil, mám hodně rád. Vyšla s podtitulem „Antologie nových českých vědeckofantastických povídek“ a už to nenápadně upozorňovalo na fakt, že se nejedná o další z řady nějakých normálních sbírek povídek. Všechny práce jsou totiž originální a dost se vymykají klasickým sci-fi povídkám. Již úvodní (a mé nejoblíbenější) dílko Ondřeje Neffa: Poselství pro Agla Mathona, která nás zavede do postkatastrofické budoucnosti, je důkazem toho, že sci-fi nemá žádných hranic. S ostatních povídek má smysl vyzdvihnout předevevším satirický Plamínek Jaroslava Bočka a His Master’s Voice Jaroslava Veise. Mohl bych jmenovat všechny, ale to by bylo zbytečné. Kniha je natolik kvalitní, že byste si ji neměli nechat ujít. A pokud ji náhodou nemáte doma v knihovně, pak si ji můžete v antikvariátech pořídit za cenu kolem 20 Kč (proč tolik nestojí všechny knihy? Ach jo …).

Přistání na Řípu: Antologie nových českých vědeckofantastických povídek
Hodnocení: 81 %
Vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 1988.

Dlouho jsem se rozmýšlel, jakou knihou mám otevřít novou nepravidelnou rubriku o krásných knihách. Nakonec jsem zvolil zrovna tu, kterou jsem četl včera večer: Čisté radosti mého života od Jana Šmída. Půjčil mi ji Marvin a já jsem tomu hodně rád, protože tato kniha je úžasná. Úplně sama se čte, je vtipná, laskavá, neurážlivá, k ničemu mě nenutí. Je to taková ta kniha, kterou berete do ruky, když je vám smutno nebo něco vám chybí. Pokud uvažujete o dárku komukoliv od 15 do 256 let, neváhejte. Tato kniha nikoho opravdu nezklame.

Kolem knihy Clifforda D. Simaka Prstenec kolem Slunce jsem chodil roky bez povšimnutí. Nezajímavá obálka, divný název a postupně klesající cena mě těžko mohla přesvědčit, že se jedná o kvalitní dílo. Když se potom začala dokonce prodávat v Levných knihách, má nedůvěra dosáhla vrcholu. O minulých Vánocích se mi však objevila pod stromečkem (přiznám se, že jsem se skoro urazil…) a mě bylo líto si ji nepřečíst.

Po drsné zkušenosti s neukradeným autem jsem se zapřisáhl, že se musím více soustředit na dění kolem sebe. Bohužel se mi to opět nepovedlo. Byl jsem si v bankomatu pro peníze, ale opět se mi podařila neuvěřitelná věc. Nechal jsem si vyplatit peníze, ale už jsem si je nevzal. Díky bohu mi to došlo asi po dvou minutách a nikdo mezitím ten bankomatu nepoužil. Takže pokud si chcete vydělat, choďte pořád za mnou a čas od času třeba nějakou tisícovku dostanete… Potřebuju dovolenou!

Na tento „bonbónek pro všechny fanoušky nesmrtelných Monty Pythonů, Stopařových průvodců vesmírem, Červených trpaslíků a podobných intergalaktických konin“ (viz zadní přebal knihy) jsem narazil zcela náhodou (jak jinak) při delším čekání na mou milovanou ženu. Hned na první pohled vás upoutá nepřehlédnutelný obal se stříbrnou metalízou a na dnešní poměry velmi kvalitní řemeslné zpracovaní knihy. Pak stačilo jenom lehce zalistovat knihou a bylo jasné, že Cesta na Mars od Erica Idlea (ano, velmi správně si toto jméno spojujete s Monty Pythonovým létajícím cirkusem) se pro mě stane velmi vítaných společníkem aspoň na jeden večer.

Nejprve načrtněme děj: Robot jménem Carlton doprovází dva průměrné komiky po jejich intergalaktické cestě za prací a snaží se během této šňůry najít pravidla humoru a jednou provždy vyřešit otázku, jestli robot může pochopit humor a ironii. Přitom se pochopitelně stane svědkem mnoha neuvěřitelných situací, velkou láskou počínaje, tajným spiknutí konče. Prostě taková akční klasika, avšak v přeci jenom v poněkud odlišném provedení. Děj nemá cenu příliš rozebírat, protože opravdu není originální ani extra dynamický. Předpokládám, že snad ani autor nic takového nezamýšlel, vždyť se nejedná o spisovatele akčních scén, ale o originálního komika.

A právě v tomto vidím základní problém knihy. Ano, je vtipná, dokonce si myslím, že některé hlášky mohou zlidovět, ale přeci jenom jsem od Pythona čekal toho humoru poněkud více. Dokonce bych řekl, že tam občas ani žádný humor není, protože mě často zahlcoval skrytý smutek této knihy. Já vím, i humor může být smutný, ale přeci jenom…

Vydavatelé této knihy mě nutí srovnávat se Stopařovým průvodcem po galaxii a já tvrdím, že je to naprosto nemožné. Tato kniha určitě není pro teenagery, kteří chodí do školy s ručníkem přes tašku. Od čtenářů této knihy se přeci jenom očekává určitá vyzrálost, protože humor tohoto díla je komplikovanější, hlubší, prostě hůře stravitelný. Při čtení mě několikrát napadlo, proč vydavatelé, proč vlastně vydavatelé dali do vínku tohoto románu podtitul „postmodemový román“. Rád bych věřil, že to nebylo z komerčních důvodů, ale jiný důvod mě nenapadl (jenom doufám, že to nebyl pokus o humor, který jsem nepochopil… :o)))

Pokud teď máte pocit, že se mi kniha nelíbila, jste na omylu. Pouze jsem byl připraven na něco naprosto jiného, na hromadu úžasného humoru, drsných narážek, skopičin… a čekal na mě nakonec lehce humorný román plný krásných a vtipných myšlenek. A to není málo.

Eric Idle: Cesta na Mars
Hodnocení: 72 %
Vydalo Argo v roce 2003